Desky roku 2010: Osobní tipy redaktorů

Po několika týdnech se nám postupně podařilo vyhlásit všechny letošní kategorie desek roku podle redakce iPUNK.cz a k završení prvního ročníku vyhlašování toho nejlepšího, co podle nás i vás přinesl rok 2010, v novém formátu zbývá už jen oznámit tradiční a poněkud nezvyklou kategorii – osobní tipy redaktorů. Uplynulých 12 měsíců toho v kytarové hudbě přineslo opravdu hodně, ale i mezi tím kvantem alb, se jich v redakci našlo hned několik, která se neumístila v žádné z vyhlašovaných kategorií.

A přesně takové desky najdete v tomto článku. Níže vybrané nahrávky, jejichž kvalita zaujala především jednotlivé redaktory, ale většinou už tak moc ne kompletní redakci, patří mezi redaktory k tomu vůbec nejlepšímu a nejmilejšímu, co vyprodukoval rok s desítkou na konci. Tady jsou osobní tipy redaktorů iPUNK.cz.

Vašek Janeček
The Audition – „Great Danger“

Sedíte a jediné co si v životě přejete je dostat víc. Jednou je málo, musíte jí slyšet pořád a pořád. Stále dokola, myslíte na ní ve dne v noci. Tlačítko repeat mačkáte se stejnou zuřivostí jako pokusná myš mačkající tlačítko pro orgasmus. V danou chvíli neexistuje nic, než vy a ta melodie. Čas vás nezajímá, není důležitý, vlastně nic není důležité. Jediné co je důležité, je pustit písničku od začátku a to hned jak uslyšíte poslední tón. Cokoliv jiného je nepodstatné. Na pokožce cítíte husí kůži, z toho jak jak vás mrazí z toho transu, ale srdce… Srdce cítí tak neuvěřitelné teplo a klid. A pro to byste vraždili, šli na kraj světa, udělali cokoliv, jen kdyby vám někdo slíbil, že ten pocit budete prožívat do konce života.

Vždyť stejně zjistíte, že pro svůj život vlastně nepotřebujete skoro nic, jen tu zkurvenou písničku, kterou snad nikdy nedostanete z hlavy. A když po tři čtvrtě roce procitnete a zjistíte, že ani ostatní písničky na albu nejsou špatné, ba naopak i ty jsou výborné, stejně vás neopustí už tak automatický tik, po kterém zjistíte, že jste 2 hodiny nedělali nic jiného, než poslouchali jednu písničku stále dokola. A kdybyste mohli, posloucháte jí dál.

Tenhle rok vyšlo hodně výborných alb, které budete poslouchat ještě hodně dlouho. Ale všechny v porovnání s tím jedním jsou prachsprostý odpad.

Martin Wipplinger
Tiger Please – „Seasons (EP)“

Mladí Britové Tiger Please vydali v loňském roce EP „Seasons“, teprve druhý materiál od počátku vlastní hudební dráhy, a posadili mě na zadek jako nic jiného za posledních 22 let, co jsem. Můžete se mě tisíckrát ptát proč, ale já vám prostě nebudu schopný dát pádnou odpověď. Asi je to tím, že se pořád sám sebe tážu, jestli je vůbec možné, aby se něco podobného na naší scéně zrodilo.

Kvartet písní (+intro), čtvero ročních období, čtyři odlišné nálady, jeden rok v životě zpěváka a textaře Leona Stanforda. Stačí se podívat na řádky, které vznikly pod jeho rukou, a spadne vám čelist. Jejich skutečná vnitřní síla ale vypluje na povrch teprve až po zhudebnění. Projev Tiger Please je přitom tak nevinný, intimní a zdánlivě uspávající. Do doby než znovu zaúřaduje Stanfordův silný vokál a začne bořit stěny…

Chlapík s výrazným hlasovým projevem, načichlým velšským akcentem, dovedl Tiger Please tam, kde kapelu všichni hudební znalci na Ostrovech viděli už před lety. Kdo čte moje recenze, ví, že desítku nedávám na počkání. Dovolte mi dnes mimo soutěž udělat výjimku. Tohle je poezie, dámy a pánové!

Petr Janoch
Linkin Park – „A Thousand Suns“

Proč Linkin Park na iPUNKu? Protože to je skvělá deska a protože se mně líbí. Protože mě baví i po několika měsících. Protože tohle je hudba s názorem. Je mi jedno, že tohle „není punk“, je mi jedno, že tahle deska dokáže dostat v recenzi dvojku i desítku. Tohle je prostě skvělé album, které si zaslouží pozornost všech, kteří holdují rock’n’rollu.

Četl jsem názor, že deska postrádá hit nebo že tohle nejsou ti Link Park s „Hybrid Theory“. Jestliže „A Thousand Suns“ nemá hity, pak sním vlastní botu, protože co pak jsou Burning In The Skies nebo Waiting For The End?! A ne, tohle opravdu není „Hybrid Theory“. Koho by bavilo poslouchat deset let starou hudbu? Mě ne. Proto jsem rád za každou novinku, která je jiná, která dokáže zaujmout a která vyvolává emoce. Přesně tohle totiž tisíc sluncí umí a přesně tohle by mělo být cílem každého umělce. Já tleskám.

Michal Špaček
Dovolená Narkotika – „Místo naší pláže“

V zahraničí určitě vyšly stovky mnohem lepších desek, jenže se přiznám, že letos jsem se nedostal k poslechu téměř žádné z nich. Naopak jsem slyšel snad každý tón, který kdo vypustil do česko-slovenského éteru, a také v tomto případě nutno přiznat, že adeptů na zajímavý poslech je mnoho. Mně však z nějakého záhadného důvodu učarovala právě deska „Místo naší pláže“, jež by měla vrátit vsetínskou Dovolenou Narkotiku zpět na mapu tuzemské scény. Po hudební stránce nic úchvatného, vlastně těžký průměr. Zpěv je sice specifický, ale zároveň poněkud nevytříbený (mírně řečeno). Český jazyk je krásný, ale tahle skupina jeho potenciálu rozhodně zcela nevyužívá. Proč vůbec něco takového poslouchat?

Podobnou otázku si kladu při každém poslechu, odpověď nenalézám a stále spouštím tlačítko play. Z hudby Dovolené Narkotiky totiž čiší naprostý relax, klasický český pop-punk, který nic neřeší a díky absenci angličtiny si můžete při poslechu pěkně zabékat (jen nesmíte tolik přemýšlet, co si to pobrukujete). Loni ve mně podobný pocit vzbudilo album Civilní Obrany a letos jsem dostal překvapivého následovníka. Pokud od hudby očekáváte především nenáročnost a pohodovou náladu, tak tahle parta je tím pravým. Pevně držím palce, aby se návrat mezi aktivní kapely vydařil se vším všudy.

Hanses
Medications – „Completely Removed“

Medications bych promptně naordinoval všem, kterým při zmínce o indie naběhne obrázek dvacetiletých pestrobarevně oděných floutků s rošáckým britským přízvukem, zdolávajících prodejní žebříčky. „Completely Removed“ je skvělým příkladem toho, že i skutečně nezávislá hudba se dá dělat skutečně chytlavě. A hlavně kvalitně. Pravda, nic nového pod sluncem, o to však preciznější. Nahrávka vypiplaná do posledního detailu, zdravě sebevědomá, instrumentálně precizní a vlastně i dost živelná. Ani na sekundu nezapochybujete, že tu jde hlavně o zábavu, že i ta nejnepodstatnější kytarová stopa byla nahrána v silném opojení hudbou, bez jakéhokoli postranního úmyslu. Pakliže přesně takové nadšení a zápal pro věc poslední dobou postrádáte, Medications budou lékem volby.

Floček
Lostprophets – „The Betrayed“

Čtvrtá deska Velšanů Lotsprophets se minulý rok tak trochu zapomněla už v roce 2009. Určitou vinu na tom nese velmi brzké vydání hned po novém roce – 13. ledna konkrétně, a taky všemocný internet, díky (nebo kvůli?) jemuž se nahrávka „The Betrayed“ stala kořistí mnoha čestných i nečestných pirátů už před Vánoci ’09, kteří ji utopili v hektolitrech alkoholu při oslavách nového desetiletí.

Zazdít však takhle dobré album by byl hřích, a tak je potřeba zmínit se o něm alespoň prostřednictvím mého osobního tipu za uplynulý rok, protože Lostprophets si to za tu Zradu jednoduše zaslouží. Temná, agresivní, ale zároveň uklidňující a vášnivá deska brilantně kombinuje veškerý um kapely a za pomocí starých prvků skloubených s novými v podstatě tvoří to nejlepší z nejlepšího, co z třináctileté dílny Lostprophets kdy vzešlo. O tom, že tomu tak není, se s nikým bavit nebudu a i přes velkou konkurenci v podobě německých Donots a finských Disco Ensemble je můj osobní tip pro právě uplynulých 365 dní jasný – Lostprohets a jejich „The Betrayed“. Tečka.