Punk-rockové milníky (10) – 1985: The Pogues

Jesse Underdog, 8.3.2010, 19:24

1985: The Pogues – Rum, Sodomy and the Lash

pogues-rum.jpg6. března 1985 nastupuje Mike Tyson ke svému prvnímu profesionálnímu zápasu. Vyhrává knock-outem v prvním kole.
Těžko říct, kde má propojení punkové a folkové hudby svůj původ, protože je ještě těžší říct, co to ten folk vlastně je. Folk nemá žádné typické spektrum nástrojů, repertoár temp nebo jakoukoliv jinou formu limity, kromě té, že se historicky a kulturně váže na etnicity. Někde na Zemi je možná kraj, kde už i The Who byli folk-punkáči, nicméně jeden z těch mnoha folků všechny ostatní folky naprosto rozmašíroval, a to tak drsně, že při slovním spojení těchto dvou žánrů si většina lidí začne zacpávat uši a křičet: „Jen ty dudy ne!“

31. srpna Robert Ballard objevuje legendární loď Titanic 4 kilometry pod hladinou Atlantického oceánu. O 4 roky později nachází i proslulou bojovou loď Bismarck.
Tam někde na Britských ostrovech se zrodila velká spousta věcí. Jednou z nich je i keltská folková hudba. Spojení s punk-rockem se tu navíc přímo nabízí: sociální hospodské chorály, ufidlané housle, ohulené kytary, rozjeté bicí a utahané dudy… Tohle je přesně to podhoubí, ze kterého ještě dnes čerpají tolik populární uskupení jako Dropkick Murphys, Flogging Molly neb, dejme tomu, i „čeští“ Pipes and Pints. Abychom to zkrátili: z keltské tradice se stal velmi rychle fenomén a všechno to spáchali jedni nacákaní pseudonámořníci, The Pogues.

19. února 1985 William J. Schroeder opouští jako první člověk s umělým srdcem nemocnici.
Keltský folk je ovšem záležitostí spíše skotskou/irskou a The Pogues jsou v podstatě z Londýna, ale kdo by se nad tím pozastavoval, když to šlape? Ono aby to všechno fungovalo, totiž není vůbec jednoduché. Konkrétně na „Rum, Sodomy & the Lash“ působí rovných deset hudebníků, kdy tři z toho ke kapele vlastně ani nepatří, ale to nikdo nesmí poznat. Cítit by naopak měla být nějaká ta padlá sklenička whisky během natáčení, která navodí pocit lehkého námořnického žaludku a odér tradiční irské kamenné hospůdky.

11. května FBI vznáší obvinění proti pěti newyorským hlavám významných mafiánských rodin.
Koketování s tradiční hudbou má blízko k nařknutí z plagiátorství. The Pogues ale nejsou žádnými vykradači tradičních hodnot – jenom trošku, ovšem se svou druhou deskou už ustupují od předělávek a z původně vydaných dvanácti písní obšlehli jenom tři plus jednu, která byla navíc stará jen něco přes deset let a působí spíš jako symbolický dovětek, kterým kapela na dálku vzdává holt kolegovi Ericu Bogleovi.

17. června John Hendricks spouští Discovery Channel.
„Rum, Sodomy & the Lash“ je svým způsobem také jakýmsi vzdělávacím programem. Nemluvím teď jenom o hutných odkazech na pěstované zvyky a tradice vyrytých přímo do vinylu, protože i samotný obal má co říct. Tak například už název desky je ořezanou citací názoru velikána Churchilla na život drsných mužů od moře a artwork alba stylizovanou „předělávkou“ slavného díla Théodora Géricaulta Vor medúzy.

25. května zasahuje Bangladéš tropický cyklon, který si s sebou odnesl asi 10 000 lidských životů. O 6 dní později zasahuje rovných 41 tornád na druhé straně zeměkoule Ohio, Pennsylvanii, New York a Ontario.
Samotné texty představují něco jako zlomené zpovědi těžce zkoušených námořníků a lidí, které štěstí obloukem přeskakuje, ale dá se v nich najít leckdy i něco inspirativního nebo odlehčeného. To, že instrumentálně je to taková malá virtuózní tancovačka vzhledem k žánru, nikoho asi nezaskočí. Prvním dílčím úspěchem desky byl průlom do první stovky se singlem „A Pair of Brown Eyes“. Dost možná za to mohlo i video k tomuto singlu, které je zasazeno do dystopické Orwellovky s názvem 1984, kde je tehdejší premiérka Margaret Thatcher vyobrazena na pozici Velkého bratra a kde si drobnou roli zahrál i Elvis Costello.

25. března 1985 při příležitosti 57. udíleních cen Akademie přebírá Miloš Forman Oscara za Amadea (mimo jiné) jako za nejlepší film roku 1984.
Album „Rum, Sodomy & the Lash“ se dodnes objevuje v nejrůznějších žebříčcích „alb, která musíte slyšet dříve, než umřete“ a dočkalo se již dvou zásadních převydání. V roce 1989 k základní dvanáctce přibyla na placku bonusová A Pistol for Paddy Garcia, v roce 2004 už deska nesla celých 18 písní díky přidanému EP „Poguetry in Motion“. The Pogues po tomhle albu rozhodně nepadli vysílením a svůj nejznámější hit Fairytale of New York vydávají až o tři roky později na desce „If I Should Fall from Grace with God“, nicméně je to právě tohle dílo, ke kterému se dnes lidé vrací nejraději.

27. června je oficiálně zrušena jedna z nejznámějších dálnic historie, Route 66.
Stejně jako téměř žádná dlouhodobě fungující kapela ani The Pogues neutekli větším personálním obměnám. Po „Rum, Sodomy & the Lash“ stihla kapela sice ještě nahrát pět dlouhohrajících (a v jistých případech i velice úspěšných) desek a dvě dokonce po odchodu zpěváka Shana MacGowana, ale byla to právě tahle změna, která kapele sebrala dech a kompletně ji rozebrala. Na krátký čas frontmana zastoupil samotný Joe Strummer, který se kolem skupiny už delší dobu pohyboval, ale opravdu dohromady se kapela dala až o dlouhá léta později v roce 2001. Nyní The Pogues příležitostně zahrají fanouškům koncert jako legendy, které poslaly na výsluní folk-punk.

V březnu 1985 se stala ale i mnohem důležitější věc, než že dal Tyson někomu do držky, a že Forman vyhrál nějakého Oscara – 11. 3. se totiž narodil jeden za zakladatelů předního českého server o punk-rockové hudbě Vašek „Janskor“ Janeček.
Tak všechno nej, Vašku!

Související články
Komentáře