Rock for People, den 4.: Bonus

Páteční ráno bylo v podstatě jak přes kopírák toho čtvrtečního. Slunko, žádný mraky a vedro už od rána. Proto jsem se rozhodl, že se půjdu projít do areálu a podívat se jakou spoušť ta čtvrteční bouřka vlastně zanechala.

A tam to vypadalo jak po výbuchu atomové bomby. Ale překvapivě ne díky bouřce, ale díky samotným návštěvníkům. Kelímky a různý bordel se válel skoro všude a eko-teamy, které vždy přes noc areál uklízely měly co dělat aby festival mohl mít opět možnost zvítězit v soutěži o nejekologičtější festival. A jestli Rock for People opět vyhraje, tak právě díky všem těmto lidem, kteří si dali rukavice a bojovali proti všudypřítomnému bordelu. Ale než jsem odsoudil všechny lidi jaké jsou to hovada, že házejí odpadky na zem, uvědomil jsem si, že vlastně někdy ani neměli jinou možnost. Ono totiž někdy najít v areálu koš byl docela heroický výkon. A jak jsem později zjistil, tohoto nedostatku si všimlo více lidí. Samotné koše na tříděný odpad se ještě najít daly, ale problém byl s těmi na odpad smíšený. Ono je totiž hezké, že někde máte koš, do kterého můžete vyhodit papír, ale jen papír neznečištěný. A co jsem měl třeba dělat ve chvíli kdy jsem si u stánku koupil kebab a do papíru mi vytekl dresink? Holt musel jsem zmateně pobíhat po areálu a hledat koš, do kterého jsem papír mohl vyhodit. Proto se nedivím, že velká část lidí, než aby hledala koš, raději vše hodila na zem a nechala práci na někom jiném. A musím uznat, že když jsem stejnými prostory šel o hodinu později, vše bylo hezky uklizené.

Kromě samotného úklidu areálu, ale probíhal pro lidi neviditelný, za to o to důležitější boj. A to boj o záchranu festivalu na hlavních dvou pódiích. Čtvrteční bouře totiž napáchala právě zde velké škody. Jeden z techniků nám například vykládal jak se za bouřky ze všech sil snažili aby škody na pódiích byly co nejmenší. Ale zachránit nešlo všechno, například vítr smetl stojan s kytarami, navíc přiváté klacky rozezněly bubny, které byly na pódiu nachystané. Co za škody nenapáchal vítr, dodělala voda. Na Cool Lemon pódiu natekla do PA systému a údajně část zničila. Proto se celou noc se pořadatelé snažili aby vše opět začalo fungovat a program mohl proběhnout bez komplikací. A skutečně se jim to podařilo.

Do samotného areálu jsem se ráno mohl dostat jen díky VIP vstupu, což znamenala růžová páska na ruce. Tu kromě novinářů dostali například všichni lidé, které si pozvali skupiny. A mohli si jich pozvat až 18. Ale abyste si nemysleli, že si kapela mohla protáhnout až 18 lidí, všichni tihle známí museli za vstup zaplatit 1400,- za lístek. Díky tomu měli umožněný volný vstup do areálu bočními vchody (například jeden z nejhlavnějších se nacházel za toaletami, tudíž kdo chtěl dovnitř musel projít kolem nádherného odéru) a měli přístup do VIP stanu, což znamenal non-stop bar s catteringovou společností. Ale všechno jste si museli v baru zaplatit, stejně jako ostatní. Hned vedle baru byl umístěný VIP kemp. I ten byl samozřejmě placený a to 150 Kč na osobu za noc a 200 Kč za auto na noc. A to platil každý kdo chtěl v kempu bydlet. I když každý měl možnost bydlet i v neplacených kempech, kapely většinou voliyi tento způsob ubytování, jelikož nechtěly nechávat auta nacpané nástroji mimo svůj dohled. Výhodou kempu bylo, že sousedil hned s areálem a tak jste tam byli opravdu hned. Ale něco za něco. Například kemp byl blízko Prima Cool stanu, který duněl každý den do půl čtvrté do rána. A aby toho nebylo málo, kemp sousedil s hlavní centrálou Toi Toi.

Jestli si někdo myslel, že někdo s takovým vstupem uvidí zblízka i nějakou hlavní kapelu, je na omylu. K těm někdy neměli přístup ani samotní pořadatelé. Když jsem se snažil zjistit co opravdu stálo za 40 minutovým zpožděním kapely Prodigy dozvěděl jsem se, že před vystoupením se vše kolem hlavního pódia uzavřelo a dovnitř směli pouze členové týmu kapely a dovnitř by nebyl vpuštěn ani hlavní pořadatel. A i když u jiných kapel takové přísné podmínky nepanovaly, i tak byl k pódiím vstup přísně hlídán. A protože většina kapel stejně přijela, zahrála a odjela dál, ve VIP baru se dalo narazit na interprety domácího charakteru, jako například Anetu Langerovou, sem tam se mezi lidmi objevil kytarista Vypsané Fixy a pro všechny účastníky svůj DJ set zahrál bubeník Wohnout. Jinak po většinou jste mohli narazit na členy menších kapel, které stejně můžete potkat kdekoliv na koncertě. Velká část kapel totiž využila možnost přijet na festival dřív, než měla svá vystoupení a užít si ho stejně jako ostatní. A tenhle brzký příjezd například zachránil vystoupení jedné nejmenované elektro-rockové formace z Prahy, která po příjezdu zjistila, že kromě intra (operativně vyřešeno) a banneru (nepotřebné) zapomenul basák svou baskytaru! Naštěstí měli několik dní na to aby se pro všechny zapomenuté věci vrátili a zdárně mohli svoje vystoupení odehrát. A přes všechny problémy odehráli určitě povedené vystoupení.

A stejně bych hodnotil i samotný festival. Přes všechny problémy, které tenhle ročník provázely byl Rock for People 2012 určitě povedený. I když počasí narušilo plány všem, díky neskutečnému úsilí organizátorů, ale i výborným návštěvníkům, kteří neztratili dobrou náladu, budu na festival vzpomínat v dobrém a zároveň se těšit na další ročník.