Motion City Soundtrack – Go

dw4rF_cz, 31.7.2012, 15:15

Odjakživa pro mě Motion City Soundtrack byli podivnou kapelou s ještě divněji vypadajícím zpěvákem. Po neúspěšném pokusu prolomit ledy a předsudky s debutem „I am the Movie“ a utvrzení v tom, že tahle kapela mi opravdu absolutně nic neříká, u mě tak trochu upadli v zapomnění a jejich tvorba mě obloukem míjela. To časem změnil až baskytarista Blink 182, Mark Hoppus.

Toho totiž kvintet z Minneapolis zaujal natolik, že se rozhodl s nimi natočit album. A mě prostě zajímalo, jak obstál jako producent. Výsledkem jejich společného snažení byla precizní a uznávaná nahrávka „Commit This to Memory“, která okamžitě změnila můj pohled na Motion City Soundtrack. Hoppusovi se totiž podařilo usměrnit jejich divnost do, minimálně pro mě, přijatelné podoby (aniž by to jakkoli ubralo na jejich originalitě) a předat své zkušenosti z dlouholeté spolupráce s producentským velikánem v oblasti pop-punku a punkrocku, Jerry Finnem. A rázem tak měli o fanouška navíc.

Dnes tu však máme již pátý, plnohodnotný, studiový záznam. A s ním i tak trochu jinou kapelu. Za svoji kariéru značně vyspělejší, zkušenější, a to jak po muzikální stránce, tak po té producentské. A právě vyzrálost a uvolněnost jsou slova, která budete při poslechu „Go“ skloňovat pravděpodobně nejčastěji. To ale neznamená, že na albu nenajdete to, na co jsme od frontmana Justina Pierra a jeho spoluhráčů zvyklí. Důkazem toho je hned první skladba, éterická Circuits and Wires. Svižná, energická záležitost s výrazně znějící basovou linkou, v pozadí dokreslená nesmrtelným (a pro kapelu samotnou specifickým) Moogem a klávesami, silným refrénem a metaforickým textem, zručně poskládaná do tří minut.

S přibývajícími minutami pak budete obdivovat lehkost, se kterou se ponese následný poslech. Stejně tak budete obdivovat instrumentální pestrost a náladovost, která se v průběhu celkové stopáže plynule střídá jako čtyři roční období. Rychlejší pasáže střídají pomalejší, zkreslené kytary zase místy nahrazují akustické a přímočaré melodie přecházejí až k orchestrálním prvkům. To všechno tradičně doplněné o Pierrovy skvělé texty a propracované zpěvy, podávané s jeho typickým, introvertně geekovským projevem a specifickým frázováním. Rozhodně vás čeká objevování delší než je jeden poslech a protože „Go“ je deska, která vás za věnovanou pozornost náležitě odmění, dejte jí šanci.

Epitaph si tak může gratulovat. Po krátké etapě u major labelu má pod svými křídly zpět své staré známé. A tohle spojení prostě funguje, stejně jako funguje „Go“ od začátku do konce i přes, na rozdíl od předešlé tvorby, poněkud volnější tempo. Nejedná se sice o žádné znovuobjevení Ameriky nebo snad o žánrovou revoluci, ale je to po všech stránkách nadstandardní počin dotažený do konce. Pokud hledáte našlapanou punkrockovou desku, která se po celou dobu pohybuje někde okolo 200 bpm, budete muset bohužel hledat jinde. Pokud ale hledáte příjemného společníka na delší dobu, tady ho máte.

Motion City Soundtrack – Go

Hodnocení: 8/10

Vyšlo: 12. 6. 2012
Vydavatelství: Epitaph

Tracklist:
1. Circuits and Wires
2. True Romance
3. Son of a Gun
4. Timelines
5. Everyone Will Die
6. The Coma Kid
7. Boxelder
8. The Worst Is Yet to Come
9. Bad Idea
10. Happy Anniversary
11. Floating Down the River

Související články
Komentáře
  1. Davido
    25. 8. 2012, 14:13

    skvelý album…perfektná recenzia

  2. Dejf
    1. 8. 2012, 22:26

    Deska to rozhodně neni špatná, ale i tak u mě vede „My Dinosaur Life“. Na tý mě každá písnička dostala na první poslech.