Pennywise proti Alesaně nic nemají, jenom si spletli autobus

Po nedělní Warped Tour v Denveru se udál incident mezi členy kapel Pennywise a Alesana. Včera jsme přinesli překlad výpovědi frontmana Alesany Shawna Milkeho, dnes magazín Alternative Press otiskl druhou stranu příběhu z úst kytaristy Fletchera Dragga.

Zatímco Milke vše popisoval poměrně drastickým tónem, Pennywise si drží odstup a pomáhají si humorem. Přestože mezi popisy obou stran je několik nesrovnalostí, obě kapely si to, zdá se, už nějak vyříkali. Členové Alesany už veřejně přijali omluvu svých kolegů z Kalifornie, stáhli veškerá obvinění a těší se na společné nadcházející turné po Austrálii.

Jak tedy vše vnímali Pennywise, už popisuje Dragge: „Co skončila show, jsme se vraceli z baru, co byl naproti přes ulici od autobusů. Viděli jsme karavan, o kterém jsme si mysleli, že je to ten od The Reverend Peyton’s Big Damn Band. S těmahle lidma jsme si už několikrát vyrazili, no a protože tohle byla naše poslední noc na Warped Tour, chtěli jsme se tam zastavit a rozloučit se. Jezdí s velice výrazným karavanem, a já myslel, že je na Tour jediný. Alesana mají ovšem zřejmě naprosto totožný. Vešli jsme dovnitř a nikdo tam nebyl, tak jsme se posadili s tím, že se někdo brzo ukáže. No a to byl asi ten moment, kdy tour manažer Alesany vešel dovnitř a řekl: „Co tady chlapi děláte? Kdo jste? Musíte odsud pryč.“ Byl jednoznačně v právu. Byla to situace, kdy jsme mysleli, že jsme někde jinde, než jsme byli, no a manažer Alesany nás nepoznal. Samozřejmě, že kdybychom si vyměnili role a našli nějaké lidi u nás v autobuse, taky bychom je požádali o odchod.
Jejich manažer pak řekl, že musíme jít a já jsem, myslím, řekl: „Udělám si ten sandwich fakt rychle!“ to je typické vtipkování nalitého Fletchera. Pak manažer vyšel ven pro další svoje lidi, aby nás dostali z toho karavanu. Tohle není jako v autobuse, pohybujete se tady v docela stísněném prostoru. No a najednou jsem to já a Randy a dalších šest lidí v kuchyňce a myslím, že někdo popadl Randyho za rameno a řekl: „Dovol mě tě vyvést z autobusu,“ nebylo to násilné. No ale všichni jsme pili a přetahování přešlo ve strkání. Bylo to trochu nepřehledné a přerostlo to v menší rvačku. Cítili jsme se tam trochu uvěznění, protože bylo jenom jedné cesty ven a tam stáli lidi ve dveřích a byli tam další, co se hrnuli na nás. Byli jsme na špatném místě a Alesana nás přišla dostat ven ze svého teritoria. Změnilo se to v situaci, kdy jsme se cítili trochu v oslabení i přesto, že jsme očividně starší a větší než tihle kluci. Přepnulo se to v sebeobranu. Chvilku se to mlelo a každý schytal pár strkanců. Uprostřed toho všeho si jejich manažer, myslím, uvědomil, kdo jsme, a že jsme vlastně ani netušili, kde jsme. No a pak se nějak podařilo dostat Randyho z autobusu. V tom přispěchala policie a převzala kontrolu nad celou situací nebo, jak by se dalo taky říct, nade mnou, když vytáhli taser. Pak už jsem viděl jenom další lidi, co jdou do schodů, o kterých jsem si myslel, že přišli udělat další škodu, a ukázalo se, že to byli muži zákona. Nacpali mě taserem asi pětkrát, ale protože jsem býval elektrikářem, tak jsem na to zvyklý. Nehledali jsme rvačku, hledali jsme Reverenda.“