AFI předčili i rozjuchané Sum 41

Mezinárodní festival Give It A Name se pomalu ale jistě stává chloubou hudebního jara v Evropě, což potvrdilo i obsazení letošní vídeňské části akce. Rakouské hlavní město totiž přivítalo hned trojici světových kapel ve složení Story of the Year, Sum 41 a AFI. V tomto případě se navíc jedná o interprety, které v České republice jen tak nevidíme, čímž se celý koncert stal nadmíru atraktivní pro tuzemské příznivce punk-rocku a spřízněných stylů.

Po loňském klubovém ročníku se Give It A Name Austria 2010 přemístil v rámci stejného areálu na venkovní pódium, které je v příjemném jarním počasí přeci jen pohodlnější než zadýchané prostory haly. Svou roli dost možná sehrála i snaha navýšit kapacitu, přilákat víc návštěvníků a tím překonat vyprodaný minulý rok. Počasí si však s pořadateli i fanoušky mírně zalaškovalo a hřejivé sluneční paprsky se střídaly se zataženou oblohou a proudy studené vody. Na entuziasmus příchozích to však vliv evidentně nemělo a už kolem páté hodiny se vídeňská Arena slibně plnila.

Fotogalerii si prohlédněte zde

To už chybělo jen několik málo minut do zahájení tohoto hudebního svátku. Letos pořadatelé přivezli zámořské kapely téměř největšího formátu, přesto na hlavním pódiu dostali na začátek možnost rozproudit nedočkavé davy domácí No More Encore. Nelehkého úkolu se ujali s vervou, ale výsledek už byl poněkud rozpačitý. Čtveřice muzikantů nedokázala stoupající množství přihlížejících strhnout k větší aktivitě a její působení se celkově neslo v poněkud fádním duchu. Kapela zatím evidentně nedorostla pro velkou venkovní scénu a její pojetí by se hodilo spíše do nějakého menšího klubu.

Jestli zahajovací formace mohla jedině překvapit, pak o Story of the Year nepanovaly jakékoliv pochybnosti. Kdo tuhle skupinu nezažil přímo na vlastní kůži, tak určitě viděl některý z mnoha záznamů jejích vystoupení a v obou případech lze konstatovat, že je na co se dívat. Na prostorném plácku před pódiem, který pořadatelé vysypali pilinami, se poprvé sešlo větší množství davu toužícího po pořádně odvázané show. To se jim i aktivní Story of the Year snažili splnit. Zpěvák Dan Marsala rozdával pozitivní náladu a trojice „letců“ se strunovými nástroji dostála své pověsti, když za neustálého pohybu vzájemně měnila pozice. Baskytarista Adam Russell se dokonce nechal vyprovokovat lékařským lehátkem, k němuž se během jedné ze skladeb vydrápal, čímž dokonale uvedl v rozpaky asistující zdravotnice. Kapela představila typický set a odehrála většinu svých starších i nových hitů. Možná se Story of the Year stali obětí své vlastní pověsti, protože i přes kvalitní výkon se dalo čekat přeci jen velkolepější vystoupení. Místy totiž jednotliví členové upadali do mírné pasivity, za což do jisté míry asi mohlo plné denní světlo, jež koncertu ubíralo na výraznější atmosféře.

Postupně však šero změnilo se v intimnější tmu, která živé hudební produkci svědčí přeci jenom lépe, a své místo mohla zaujmout pop-punková veličina světového významu. Po dlouhé době se ve střední Evropě představili Sum 41, tentokrát už samozřejmě bez účasti ex-kytaristy Davea Bakshe, kterého nahradil Tom Thacker, frontman spřátelených Gob (jejich poslední deska „Muertos Vivos“ je velice povedeným dílem, to jen tak na okraj). Kdo by čekal, že Sumy budou prezentovat hlavně své poslední album, byl by na velkém omylu. Kanadská parta svůj set postavila hlavně na největších hitech z doby „All Killer No Filler“, což je už úctyhodných 9 let. Tisíce namačkaných příznivců tak zažívaly největší radost při skladbách jako Motivation nebo Fat Lip. Jakoby všichni přišli kvůli tomu, co Sum 41 byli kdysi a ne kvůli tomu, čím jsou teď. Samotná kapela to však nejspíš ví moc dobře a svým nadšeným příznivcům dávala přesně to, co chtěli. Nadmíru komunikativní frontman Derrick Whibley na sobě nenechal znát přeci jen stále stoupající věk a skotačil jako za mlada, což neopomenul doprovodit spoustou peprných a ostrých řečí. Interakce s fanoušky je pro Sum 41 evidentně důležitá, a tak Whibley několikrát ve stylu Green Day vyzval dav ke spolupráci. Čtyři jedinci, které kapela hned na začátku vystoupení vytáhla k sobě na pódium, pak na tento večer už tuplem nezapomenou. Ono přeci jen, kdo má možnost se z metru vyfotit třeba s baskytaristou Sum 41 přímo v akci. Na závěr pak čiperka Whibley přesedl za bicí a do arény vypustil bubeníka Steva32, který s pivem v ruce odpálil metalovou Pain for Pleasure, čímž se Sum 41 rozloučili s Vídní. Vypadá to, že kapela se vrátila o několik let zpátky, veškerou vážnost odhodila stranou a snažila se hlavně pobavit sebe a všechny okolo. Celé to mělo jen jediný háček. Whibley při své rozevlátosti polovinu vymezeného časového úseku doslova prožvanil, což chvílemi vedlo k nudným prostojům a zároveň limitovalo počet písní, které stihnou zaznít. Takže snad jen rada: Příště míň kecejte, víc hrajte, a lidi vám opět budou ležet u nohou.

Veškeré dění na hlavním pódiu uzavírala kalifornská čtyřka AFI. Pro velkou část návštěvníků však evidentně byli hlavními hvězdami večera Sum 41, což vedlo k hromadnému odchodu lidstva. Alespoň nebyl nejmenší problém dostat se pohodlně až bezprostředně před scénu, kde se našlo neobvykle dost prostoru i dýchatelného vzduchu. V mezičase si AFI nechali na jeviště přinést tři třpytivé podstavce, načež mohla vypuknout show, k jejímuž popsání se jen těžko hledají slova.

Když se skupina zjevila, jakoby do okolí najednou uniklo velké množství energie. Nebyla to však ona typická punk-rocková smrš, která každého vyprovokuje k nezřízenému tanci. Vídeňskou Arenou se spíš nesla síla, jež nutila s nadšením hltat jakýkoliv tón a melodii, která se k posluchačstvu od hudebního tělesa dostala. Novinková deska „Crash Love“ mi přišla jako nejméně výrazná v rozsáhlé diskografii kapely, avšak tento názor vzal brzy za své. Většina setu se skládala právě z nedávno vydaných písní, které působily nejsilnějším dojmem. AFI vše dokázali zahrát, aniž by ztratili cokoliv ze studiové kvality. K tomu přidali výhody živého podání. Hlavně zpěvák Davey Havok dokázal, že je to showman nejlepších schopností. K bezchybnému hlasovému projevu přidával divoké pohybové kreace, které v intimnějších momentech dokázal převézt do úpěnlivých póz. Něco podobného předvádí Adam Lazzara z Taking Back Sunday, jenže v tomto případě se jednalo o zážitek postavený několik úrovní výše. Havok, a vlastně kompletní sestava AFI, neplýtvá zbytečnými pózami nebo tlacháním, vše je zaměřeno na efektní podívanou.

Svou část zvládali bravurně i ostatní členové kapely, kteří kromě častého vybíhání na stupínky poletovali po pódiu a s naprosto vážnou tváří předvedli profesionální instrumentální výkon. Husí kůže pak mrazila při dech beroucích sborových zpěvech, kdy se aktivně a často zapojoval i bubeník skupiny, což se dá považovat za velice příjemné překvapení. Nádech něčeho velkého pak dokreslovalo vhodně zvolené a nikterak agresivní nasvícení.

V průběhu vystoupení samozřejmě došlo i na starší skladby, v jejichž podání se skupina rozhodně nenechala zahanbit a bylo se na co dívat. O stupínek výraznější však přeci jen byly písně z „Crash Love“, která je asi jejich opravdu nejpovedenější deskou v kariéře. Na závěr tak lze pouze konstatovat, že jen málokterá kapela dokáže vytvořit podobně uchvacující kulisu, a nezbývá než tuto sestavu neuvěřitelně talentovaných muzikantů vřele doporučit.

Taktéž na druhém pódiu se představilo několik zajímavých kapel, avšak z jejich vystoupení se nepodařilo získat jakékoliv poznatky, což je dost možná škoda především u amerických The Swellers. Malý a přehřátý vnitřní prostor zaplněný hlava na hlavě však výrazně nepodněcoval ke zhlédnutí těchto menších skupin. Volný čas mezi hlavními interprety se dal využít spíše k protažení těla a občerstvení unaveného organismu.

Fotogalerii si prohlédněte zde

Give It A Name Austria 2010 lze považovat za velice úspěšnou akci, na níž stálo za to vycestovat i z České republiky. Story of the Year předvedli svůj standard, Sum 41 dokázali, že ještě nepatří do propadliště dějin a AFI nejspíš vyrazili dech většině přihlížejících. Ostatní vystupující pak dochutili příjemné odpoledne a večer podle individuálního vkusu jednotlivých návštěvníků. Snad se za rok akce opět uskuteční a my dostaneme možnost shlédnout další zámořské hvězdy, se kterými se v našich končinách často nesetkáváme.

Z koncertu se můžete těšit na rozhovory se skupinami Story of the Year a AFI a pořadatelem festivalu Silvio Huberem.