Atreyu Lead Sails Paper Anchor
Americká skupina Atreyu stačila za dobu své devítileté existence vydat celkem již čtyři plnohodnotná alba, nepočítám-li dva EP nosiče a jednu desku věnovanou jejich největším hitům. V srpnu tohoto roku kluci vydali album s názvem Lead Sails Paper Anchor. Stalo se tak po roce a půl od jejich předchozího počinu A Death-Grip on Yesterday. Už z právě zmiňovaného předposledním alba el vycítit znatelný posun po žebříčku kvality směrem nahoru, a tak je načase podívat se na zoubek desce poslední.
Atreyu z větší části spadají do rockového subžánru post-hardcore, a od tohoto směru se naštěstí nikdy nesnažili nějak viditelně odklonit. I když lze často zaslechnout i prvky metalcore, skupina se punk-rocku zatím drží. Jejich proslulá kytarová sólíčka ve skladbách jsou v podstatě jen takovou ukázkou hravosti a rozhodně se nemusíme bát toho, že by v dalších letech metal nakonec převáil. To jen tak na okraj.
V Lead Sails Paper Anchor na posluchače opět zaútočí energií nabitá smr kytar, které si snad ijí svůj vlastní život tak neuvěřitelně občas znějí. Svůj podíl na propracovaně znějící desce pak má z velké části také hlavní uřvaný zpěvák Varkatzas, a zapomenout nelze ani na bubnujícího Sallera. Ten stíhá prokládat zpěvákovy vokály svým vlastním melodickým zpěvem, a dohromady tak tvoří uchu velice lahodící duet. Jak jsem zmínil, od poslední desky uplynulo osmnáct měsíců. Není to zrovna hodně, a osobně jsem se před prvním poslechem alba nového tohoto faktu obával. Jestlie mi ale první dva songy jaksi záhadně splynuly v jeden, při těch následujících jsem již nepochyboval. Atreuy jsou zpátky. Dočkal jsem se všech znaků charakterizujích tuto kvalitní skupinu: nijak nerušícího střídaní zpěvu s řevem, příjemně a profesionálně znějících nástrojů, a hlavně energie, kterou mi každý song znovu a znovu vléval do il. To vše zakončené krásnou rockovou oddechovou skladbou hezčí tečku jsem dlouho neslyšel. Během celého poslechu si pak nejde nepovšimnout vlivu jiných kapel. Občas si tak vzpomenete třeba na The Used, a při jedné skladbě se mi dokonce vybavily zvuky novodobých A.F.I.
Může se zdát, že celá deska je dokonalá. Bohužel, i v tomto případě se nakonec najde pár muek, které tím pádem sráí celkové hodnocení o pár bodíků dolů. Tou první bzučící potvůrkou je skutečnost, že v jednotlivých skladbách se ze začátku budete těžko orientovat. Spíše se vám budou slévat v několik sedmiminutových písniček. Pak bych také přidal více kytarových vychytávek, a občas více přitvrdil, ale to už jsou mé osobní postoje k desce
Ná závěr se tedy sluí říci, že Atreyu jsou s novým LP zpět v plné formě. Jsem konečně ochotný odpustit jim podivnou vatu v podobě desky jejich nejlepších písniček, nad kterou většina fandů kroutila hlavou. Sám mám totiž pocit, že kapela zapotřebí žádné Best Of výběry nemá téměř každý jejich song je hudebním pamlskem, kterým se budete rádi přejídat. Dobrou chu!
Atreyu Lead Sails Paper Anchor
Hodnocení: 8/10
Label: Roadrunner Records
Vyšlo: Srpen 2007
Tracklist:
1. Doomsday
2. Honor
3. Falling Down
4. Becoming the Bull
5. When Two Are One
6. Lose It
7. No One Cares
8. Can’t Happen Here
9. Slow Burn
10. Blow
11. Lead Sails (And a Paper Anchor)