Fall Out Boy – Folie à Deux (makrorecenze)

Fall Out Boy stojí bez pochyby v čele nevelkého pop-punkového průvodu, kam se úspěšně a zaslouženě postupně propracovali. Jak už to tak bývá, na prvního nejvíc fouká. Nejlepší ochranou ovšem bývají činy, u hudebních těles povětšinou realizované formou studiových nahrávek. Recenzi nejnovějšího díla „Folie à Deux“ jsme vám již přinesli a nyní ji doplňujeme ve formě mini recenzí zbývajících redaktorů iPUNK.cz.

Michal Špaček – 7/10
Deska „Folie à Deux“ z dílny amerických idolů Fall Out Boy už po prvních tónech zaujme naprosto profesionálním přístupem, propracovaností a zároveň nefalšovaně upřímnou hravostí. Připočítejme si k tomu možná až učebnicový hlas zpěváka Stumpa a najednou si připadáme, že s podobnými atributy musí kapela roztrhat veškeré žebříčky úspěšnosti a prodejnosti. Ono se tak i děje, přesto se však najde spousta posluchačů, kteří tomuto kouzlu nepodlehli. K této kacířské skupině pochybovačů se hlásím i já. Nápady totiž sice Fall Out Boy chrlí jako na běžícím páse, po zvukové stránce jim taky není co vytknout, ale ne každému sluchovému ústrojí sedne chvílemi až otravný Stumpův hlásek nebo momenty, kdy se celé „Folie à Deux“ soukolí jenom jaksi estrádně vleče. Spousta propracovaných detailů se tedy postará o zajímavý čas strávený s touto hudební produkcí, která však nemusí tolik ohromit, pokud máte raději trochu svižnější hudby bez vrstvy všemožných udělátek a přidělávek.

Hanses – 8/10
Že máte zpěváka, který umí zpívat, kytaristy, co umějí hrát, talent na skládání chytlavých pecek a točíte zajímavé videoklipy, kde si ze sebe neustále děláte srandu, to ještě neznamená, že spoustu lidí nebudete vyloženě štvát. Na tom by ostatně nebylo nic až tak neobvyklého, nicméně při pročítání diskuzí právě o Fall Out Boy občas zůstává rozum stát tak říkajíc v němém úžasu a vy taky jen civíte a hodně se divíte. Ani mě se popravdě jejich hudba nikdy nijak zásadněji nedotkla, ale přece mi na nich bylo vždycky něco sympatické. Po vydání “Folie à Deux“ je ovšem jasné, že to nebyla jen náhoda. Vynikající Stump v čele, rozeznívající Wentzovy texty, které mají hlavu a patu, a za ním hradba nejrůznějších zvuků v čele se sehranými kytarami, chrlící na nás pestrou směsku nálad, rytmů a témat, připomínající rozzářenou kabaretní show. A tentokrát opravdu ani nemusíte mít Fall Out Boy kdovíjak rádi, abyste mohli říct – jo, tak tohle se prostě povedlo.

Martin Komárek – 8/10
Přihlaste se všichni, co jste nikdy neslyšeli o Fall Out Boy? Nic? Kde je ten les rukou? No jasně, tam někde Pod korkovníkem – albem, které párem vtíravých melodií rozmazalo nejednu oční linku. Jsou to už však čtyři léta, co tato parta dorostla do takových rozměrů, že si mohla začít určovat, jak bude hrát – následky jejich hudebního šílenství ovšem, soudě podle posledního díla, pociujeme ještě dnes. Těžko se mi hledají slova, která by „Folie à Deux“ vystihla, ale oddám-li se bleskovým asociacím, tak mě napadají přívlastky jako šlahlá, jetá, potrhlá a psycho. Kapela totiž využila nezvykle širokou škálu zvuků a efektů a otevřela se volnějšímu stylu kompozice. Místy dokonce šilhá po hudebním konceptu a i když první dva poslechy budete prskat, tak nakonec stejně podvolíte. Bohužel mě ale ještě napadá „nevyrovnanᓠa to zřejmě proto, že celé to avantgardní cákání barvy na plátno s sebou přineslo nežádoucí účinek (nebo snad důsledek) tvůrčího vyčerpání, které odsunulo celou řadu melodií a linek někam pod obraz, odkud je nevytáhne ani oblíbená lobotomická praktika DJe Stumpa nekonečné refrénové smyčky.

Petr Janoch – 9/10
Natočit po dvou letech desku, která je skutečně jiná, než její předchůdce, je chvályhodné. Fall Out Boy se to povedlo a nutno podotknout, že skvělým způsobem. Fantastický vokál, který může mnohá kapela jen tiše závidět, nevyniká. Ale jen proto, že i vše ostatní je opravdu výjimečné. Chytlavé melodie vás dostanou, jakkoliv tomu nevěříte – není to jednoduchá tří akordová hudba, naopak se připravte spoustu příčesků, kudrlinek. Někdy možná až příliš, ale tak už to dneska chodí. I když tomu na oltář padlo pár potenciálních hitů. Čeká vás spoustu překvapení, zajímavých výletů do míst, kam byste těžko někdy čekali, že vás Fall Out Boy vezmou. A o tom to je. Fall Out Boy se nebojí experimentovat a vychází jim to. Jejich nejnovější deska překračuje svůj žánr a má velké možnosti. Sám jsem zvědav, kam až dojde.

Vitas – 9/10
Poslední album Fall Out Boy jsem si zamiloval, ale rozhodně to nebyla láska na první poslech. Spíše naopak. Po prvních seznámeních s dílem čtveřice Američanů jsem byl v rozpacích z obrovského množství nápadů, jež působily pohromadě poněkud chaoticky a nejednotně. Na „Folie à Deux“ totiž potřebujete čas, hodně času. Teprve po určité době na vás začne deska pozvolna vypouštět obsah svého zásobníku, který je plný výtečných kytarových vyhrávek, jedinečných melodií, zajímavých nástrojů a především geniálního zpěvu Patricka Stumpa. Ten je vlajkovou lodí samotných Fall Out Boy stejně jako první singl I Don’t Care pluje v čele „Folie à Deux“. Při poslechu celého alba potom máte pocit, že jste součástí jednotlivých písniček, tak jsou živé, upřímné a autentické. Tímto albem Fall Out Boy dokázali, že i přes neuvěřitelné množství skupin a prakticky vybrakovaný hudební fond nápadů lze ještě přijít s něčím originálním a působivým.