Blink-182 – Neighborhoods (makrorecenze)
Kalifornské trio Blink-182 vydalo 27. září po necelých osmi letech novou desku, na kterou se tak moc čekalo. „Neighborhoods“, jak se novinka jmenuje, je záludné a trochu kontroverzní album, jenž neosloví každého. V naší klasické recenzi tohle prazvláštní sousedství v očích Fločka obstálo. U ostatních členů redakce více méně také, ale podobně jako i u vás, i u nás se setkalo s odpůrci. Ostatně, více už vám napoví naše makrorecenze jedné z nejočekávanějších desek roku 2011, které se ujali další čtyři redaktoři.
Očima Petra Janocha:
Blink 182 se vrátili tam, kde skončili. Tím by tato recenze mohla skončit, protože přesně takové je jejich nové album. Dosavadní poslední deska z roku 2003 udělala z kapely, která do té doby sloužila jako terč všem kritikům a maskot všech náctiletých rádoby buřičů, právoplatného lídra pop-punkové scény. A na toto místo se kapela nyní vrátila. Deska „Neighborhoods“ je propikovaná fantastickými texty, které jsou všechno, jen ne pubertální onanií nad strastmi studentského života. Právě naopak. životy členů Blink 182 zažily v uplynulých 7 letech neuvěřitelné veletoče, které se projevily do jejich aktuální tvorby.
„Neighborhoods“ je syrovým produktem, které pomalounku dále dozrává v hlavách jeho posluchačů. Nestačí jeden, dva ani pětatřicet poslechů této desky. Blink 182 přesto svůj osm let starý eponym nepřekonali „Neighborhoods“ se neskládá z velkých pecek, které se doslova zaryjí do vašich uí. Místo toho deka polehounku prostupuje celý tělem, aby se o to silněji zakořenila v mozku a způsobila vaše rozjímání nad životem, osudem, otázkami života a smrti, přátelství a rodiny. Je toto směr, kam by se měl ubírat pop-punk? Ano je. Pop-punk se dostal ze svých pubertálních let a ve formě nové desky Blink 182 dokázal, že má na to, stát se právoplatným a uznávaným hudebním směrem, který už nebude sloužit jen k pobavení ostatních. A za to patří Blink 182 dík.
Hodnocení: 8/10
Očima Vaka Janečka:
Situaci kolem alba „Neigborhoods“ by šlo klidně popsat na příkladu špičkového fotbalového týmu (například Barcelona), který by se v nejlepším rozpustil a po 8 letech by se členové domluvili na přáteláku. Takový hráči by byli zkušenější, mnoho situací by řešili lépe než za dob jejich největší slávy. Dokonce by se našli i momenty, kdy byste si opět připomněli, jak výborný tým to kdysi byl, ale i přes to byste cítili, že to není úplně ono. Ta chemie, ta souhra a určitě i zápal, kdy každému hráči záleelo jen na tom týmu a dělal pro něj maximum, tu už byste v jejich hře hledali hůře.
Asi málokdo doufal, že Blink-182 svým novým albem překonají 8 let starý eponym. Ten eponym, kvůli kterému si kapela na několik měsíců pronajala dům a kde spolu trávili celé dny a tvořili. Většina spíš doufala, aby to nebyl nějaký průser typu Angels And Airwaves s trochou Markova zpěvu a originálnějšími bicími. Naštěstí takové album přesně není (i když by to podle první písně tak mohlo vypadat). Naopak se kapela snažila navázat tam, kde s předešlým albem skončila. Proto je album ještě vážnější a ještě pochmůrnější, než eponym. Ale co byste vlastně chtěli od skoro již čtyřicátníků, kteří v posledních několika letech museli sundat ty růžové brýle a čelit krutým realitám života, jako jsou úmrtí kamarádů?
Ale ještě na chvíli bych se vrátil k mému úvodnímu přirovnání k fotbalovému týmu. Tenhle tým, který by se takhle sešel po x letech, by to udělal, ne kvůli tomu, aby si našel nové fanoušky, aby mladé lidi přesvědčoval o tom, jak jsou dobří, ale hlavně pro to aby si sami připomenuli jaká byla jejich nejlepší léta a připomenuli to i svým fanouškům. A takhle je to i s „Neigborhoods“. Není to album pro nové lidi, ale pro ty, kteří s kapelou vyrůstali a kterým jejich hudba chyběla. A myslím, že poděkování je to víc než odpovídající.
Hodnocení: 8/10
Očima Martina Komárka:
Je zvláštní, kolik recenzí a názorů na tuhle desku jsem už slyšel, a přestože často se vyčítá a chválí něco docela jiného, nakonec se drtivá většina shodne na výborném hodnocení. Já bych ji třeba určitě nezařadil mezi skvosty posledních let, přesto jsem si ale sakra jistý vysokým verdiktem těsně pod vrcholem. Komplexně „Neighborhoods“ zaostává snad za vším z tvůrčího univerza kolem mateřské kapely od Box Car Racer dál, a když si ji pustím, mám nutkavou potřebu ponořit se například do vln dotaenějších Plus 44, na druhou stranu tu vždycky bude jedinečný důvod proč sáhnout zrovna po tomto albu.
„Neighborhoods“ rozhodně nevykrádá blink samotné v tom hanlivém slova smyslu, funguje především skrze uplatněná umělecká paradigmata jako revize všeho, co se za posledních deset let kolem kapely dělo. Pro nastalou různorodost je pak ale věčná škoda toho rozlétaného, neuniformního přístupu k jejímu vznikání a absolutní absence produkčního nadhledu, avšak přece jenom rozfragmentováno písničku po písničce má „Neighborhoods“ velice pevné a hlavně specifické základy. Obzvláště tedy při pohledu proti mainstreamovému pozadí, ve kterém se blink-182 pohybují.
Albu udává vysokou notu upřímná dávka sebereflexe, kdy skladby skutečně mají hloubku a ambice odpovídající věku a zkušenostem interpreta a konečně i odrostlé cílové skupině. Ano, abyste se identifikovali, musíte mít na „Neighborhoods“ náladu, to už je ale myslím astným pravidlem snad u každé desky v onom období od roku 2002 dál.
Nové album blink-182 rozhodně není žádné mistrovské dílo, chcete-li ho však přehlíet, budete si muset vymyslet skutečně dobrý důvod proč.
Hodnocení: 8/10
Očima Hansese:
Na zázračné zmrtvýchvstání pop-punku už dávno nevěřím, Blink-182 už pro mě taky nějaký ten pátek nejsou tou jedinou kapelou na světě. Přesto jsem byl na jejich novinku minimálně zvědavý. Jenže „Neighborhoods“ jsou zářným příkladem toho, že nostalgie a spousty vzpomínek prostě nestačí. Inu, kde nic není…
Naprostý kontrast vzhledem k 8 let starému eponymu, ten praští přes uši jako první. Marně budete hledat vyšperkovanou produkci, marně budete hledat kompaktnost a semknutost, která předešlou nahrávku dělala výjimečnou. „Neighborhoods“ je roztřítěným a nesourodým kusem, na kterém se zřejmě v první řadě podepsaly kejkle s nahrávacími studii a přehrlí vedlejších aktivit každého z členů. Deska zkrátka nefunguje jako celek. Jenže jednotlivé stopy na tom nejsou samy za sebe o moc lépe. Potěí pár jednoduchých zpěvných songů, sem tam zaujme bicí, opravdu pěkně nazvučená basa nebo zajímavý slovní obrat. Většinu času ale budete zavaleni recyklací již dobře známých riffů, bezradností v melodiích, instrumentální (především kytarovou) impotencí a vůbec něčím, co v podstatě až hraničí s neumětelstvím. Tam, kde by měly být slyšet zkušenosti, vyhranost, kde by měly sršet nápady, tam není prostě nic. Až se mi skoro dere do mysli kacířská otázka, co jsou vlastně Blink-182 zač bez tragicky zesnulého Jerryho Finna.
A tak mě ani nenapadá, pro koho že vlastně „Neighborhoods“ vzniklo. Hudebně velice podprůměrná směska nemůže držet krok s těmi, kteří po Blink převzali pop-punkovou štafetu a umí na rozdíl od nich hrát i zpívat, stejně jako nemůže určit směr nový, protože je příliš polovičatá a nevýrazná. A tak už se snad nabízí jen paralela s kopou peněz a stádem ovcí….
Hodnocení: 3/10
Blink-182 Neighborhoods
Vyšlo: 27. 9. 2011
Label: Interscope Records
Tracklist (deluxe verze):
01. Ghost on the Dancefloor
02. Natives
03. Up All Night
04. After Midnight
05. Snake Charmer
06. Heart’s All Gone Interlude
07. Heart’s All Gone
08. Wishing Well
09. Kaleidoscope
10. This Is Home
11. MH 4.18.2011
12. Love Is Dangerous
13. Fighting The Gravity
14. Even If She Falls
Kompletní informační servis o Blink-182 najdete na webu blink182.cz.