My Chemical Romance – Danger Days: The True Lives of the Fabulous Killjoys (makrorecenze)

Necelé dva měsíce staré album amerických My Chemical Romance zvané „Danger Days: The True Lives of the Fabulous Killjoys“ překvapilo nejednoho fanouška i hudebního kritika. Proč? Inu, protože tahle kreativní parta dobyla v roce 2006 svět deskou hrající na tenké hranici mezi životem a smrtí, čímž se sami postavili pod obrovský tlak. Celý svět čekal, s čím kapela přijde a když už se zdálo, že je připravený na vše, My Chemical Romance opět šokovali a navázali na báječný úspěch. O tom, že je nové album opravdu dobré, jste se mohli dočíst v naší recenzi, ale protože „Danger Days“ zajuali více, než jednoho člena redakce, rozhodli jsme se s vámi podělit i onázory ostatních redaktorů v makrorecenzi, protože nahrávky jako tyto, si to jednoduše zaslouží.

Martin Wipplinger – 8/10

Nečekané, originální a do detailu promyšlené. Aranžmá nové desky My Chemical Romance, vlastně i celá proměna kapely, je skvělá. Gerard Way nemůže
aspirovat na Zlatého slavíka, neroztajete nad jeho texty, ale je to jeho osobnost, která dělá My Chemical Romance výjimečnou rockovou kapelou. Svými nápady a uměleckým cítěním. Tím, jak během čtyř let dokáže otočit o 180° a celkem bez rozpaků nabídne fanouškům naprosto odlišnou tvář, než na kultovním „The Black Parade“. Upřímně, sežrali byste McCrackenovi a jeho The Used hraní si na Star Wars? Ne, ani náhodou.

Přes všechnu tu kýčovitou dokonalost mi uniká šílenství kolem Na,Na,Na. Povedená písnička, která zaslouženě povýšila na singl. Jenže „Danger Days“ nabízí mnohem zajímavější pasáže. Hlavně první polovina alba je zatraceně hitová. Hodně elektronická se skvěle stavěnými refrény. Vábivá kombinace pro ucho posluchače a zároveň smělá odpověď všem zlým jazykům zastávajícím názor, že My Chemical Romance jsou „kapelou jednoho singlu.“

Kompaktnost projektu „Danger Days“ ale naproti všem pozitivům ruší téměř hodinová stopáž. Dr. Death Defying mohl s klidným svědomím ukončit svůj rozhlasový vstup dříve. Závěrečný syrový projev mi navíc ke zbytku moc nesedí. Od jedenáctky dál ploché, jednoduše nezajímavé. Kaňka na jinak výborně rezentovaném uměleckém dílku, která ale rozhodla mini souboj ve prospěch „The Black Parade“.

Miroslav Kajan – 9/10

Prvotní poslech nové desky z hlediska historického zdravě i nezdravě překvapujících My Chemical Romance tkvěl v mém případě v pečlivém rozboru každé skladby a hledání skulinek, které by lehce sestupnou tendenci newjerseyských omalovánek potvrdily. Neuvěřitelné se však stalo skutečným a již po pár písních jsem se vezl na vlně příjemných a překvapivých okamžiků.

Pro mě jako posluchače, který sice pozdvižení okolo „The Black Parade“ tak trochu chápal, ale nesdílel ho, jsou „Danger Days“ velmi názornou ukázkou toho, jak se dá v dnešní době udělat kvalitní rocková deska. Ačkoliv se tu a tam objeví podezřele známý riff nebo melodie, v záplavě jedinečné atmosféry se snažím tyto „náhody“ s úsměvem přejít. „Danger Days“ jsou totiž více o atmosféře, aranžích a souvislostech než o melodiích a rifech samotných – v tom tkví síla a zapamatovatelnost celé nahrávky.

S „Danger Days“ nabrali My Chemical Romance směr, který má do budoucna stoprocentní ambice. Svět (a už ten komiksový či reálný) totiž touží po větší míře adrenalinu, prvků starého dobrého rock’n’rollu, svižnosti a zábavy. Ovšem vzhledem k jedné podstatné akutní potřebě posluchače – neotřelosti – to všechno bude chtít na příštím albu zase trošku koncepčně překopat. Co je bezpochyby pozitivní – dosavadní úroveň kvality s jistotou postačí.

Floček – 9/10

Když před necelými pěti lety vydali My Chemical Romance temné album o životě a smrti, nemohl jsem asi jako jeden z mála tehdy blonďatého Gerarda Waye a spol. ani vystát a kromě singlu vítajícího mě v černém průvodu na cestě do pekel jsem jinak megaúspěšnou deskou „The Black Parade“ totálně opovrhoval. Situace se však od té doby rapidně změnila. My Chemical Romance se doslova vybarvili a v časech, kdy filmová plátna úspěšně brázdí adaptovaní komiksáci Iron Man, X-Men, Watchmen, Kick Ass nebo Scott Pilgrim, vytáhli z rukávu vlastní řadu hrdinných alter-eg – báječné Killjoys, a narvali jejich příběhy do patnácti epizod novinky „Danger Days“. Asi není potřeba dodávat, jak chytlavé téma to samo o sobě je…

Motiv kladných odpadlíků, kteří v temných dobách řízených asociálním maniakem a jeho korporací, nakonec stejně zvítězí (nebo ne?), však není zdaleka to jediné, co Nebezpečné dny nabízí. Album, jehož koncepce stojí na pirátském vysílání dezertujícího DJe, je parádní přehlídkou umu My Chemical Romance vytvořit hudební příběh se scénářem hollywoodského bijáku, kterému nechybí zápletka, zvrat ani pořádný happyend. Celý majstrštyk fičí ve zběsilém tempu, které přerušovaně brzdí, aby vzápětí opět nabralo na otáčkách a díky zpěvným popěvkům, kytarovým vyhrávkám a hojně, ovšem citlivě, využité elektronice vytváří chytlavý moderní rock’n’roll.

I přesto, že v podstatě žádná z vybraných melodií na „Danger Days“ není revoluční, jejich skvěle zvolená konstelace vytváří výborný celek s nálepkou jedné z nejpovedenějších nahrávek právě skončeného roku. Nutno říct, že oprávněně.

Petr Janoch – 10/10

S My Chemical Romance je to těžké. Oni vydávají jen dobré desky. A „The Black Parade“ bylo tak parádní album, že bych si býval byl vsadil, že jeho nástupce prostě musí být o level horší. A ejhle, ono Není. Zapomeňte na „The Black Parade“, přichází „Danger Days“ – paní deska. V dnešní době všelijakých emocionálních prožitků, hlubokých kytar a uřvaných patek, je to ve své třídě přímo zjevení. Veselá deska, která prostě zvedne náladu. Více národních písní, více barvy, více všeho, hype, hype, hype!

Úvodní singl Na na na je přímo kulervoucí a jestli se snad náhodou někomu nelíbí, přihlašte se mi – přijedu si Vás vyfotit do svého alba exotických stvoření. Já si na něm vypěstoval doslova závislost. Jasně, možná je na „Danger Days“ je pár slabších míst, ale kde nejsou a koho by to mrzelo, když je schopen album poslouchat dny a týdny, stále a pořád, dokola a dohola. Tohle je moderní rocková hudba, tahle hudba má nápad, tahle hudba má svůj význam. Díky. Desítka.

PS: Schválně – co příště?!