Návrat Iné Kafe se nesl v rozpačitém duchu
Asi každý z vás má zkušenost s tím, že se na něco hrozně moc a dlouho těí, a když ten vytouený okamžik konečně přijde, tak vlastně ani nemá moc šanci očekávání zcela naplnit. Takto bych shrnul akci, na které se po dvouleté přestávce představila skupina Iné Kafe.
Už při příjezdu na místo konání (Mlýnská dolina, Bratislava) jsem byl (a nejen já) mírně překvapený, možná až rozpačitý z první vystupující kapely Mariachi sin fronteras. Na pódiu totiž stála skupina ne úplně slovensky mluvících chlapů v mexických oblecích a sombrérech, kteří měli jako první nabudit zatím prořídlé publikum před hlavní hvězdou Iné Kafe. I přes počáteční ok jsem začal brát toto vystoupení jako povedený vtip a těil jsem se na další skupiny. Po mexické vsuvce však začal poprvé přicházet černý mrak, jenž se poté vznášel nad celým průběhem akce. Jeden z členů mexické kapely byl totiž také zaměstnancem hápečka neboli Hewlett Packard, tedy společnosti, která celou akci zorganizovala a hlavně financovala. Tímto okamžikem začala série velmi neikovných promo rozhovorů moderátorky se zaměstnanci HP o tom, jak jsou ve firmě všichni neuvěřitelně spokojení. Zlatý Horst Fuchs z Teleshoppingu. Tyto rozhovory probíhaly po vystoupení každé z pěti předkapel, a čím dál více byla z publika i moderátorky cítit nervozita. Ano, já naprosto rozumím tomu, že určité promo je daň za to, že celá akce byla zadarmo, ale když vám nepoučená moderátorka neustále povídá, že jsme tady vlastně nepřijeli na Iné Kafe, ale na HP… je to hodně neprofesionální a provokující PR.
Fotogalerii si prohlédněte zde
Počet lidí, kteří se rozhodli zúčastnit se jedinečné akce, se neustále zvyoval a na pódiu se střídaly více i méně zajímavé kapely O. B. D., Diego, Lavagance. Během poslední písničky Island Sun od českých Clou se už v Mlýnské dolině tlačilo několik stovek lidí. Blíil se totiž okamžik, kvůli kterému sem skutečně všichni přijeli koncert Iné Kafe. Po zvukové zkouce místních hrdinů byl areál vysokoškolských kolejí už naprosto zaplněný a každý se netrpělivě těil na první song. Když kafáči začali hrát, byla cítit nepopsatelná atmosféra nadšení a radosti. Skoro každý znal texty písniček, čeho Vratko často vyuíval a nechával dav hromadně zpívat. Občas při tom běhal až mráz po zádech a na nějaké hápéčko v tuto chvíli rozhodně nikdo ani nepomyslel. Iné Kafe střídali jednu pecku za druhou a tím udržovali možná i několikatisícový kotel v neustálém varu. Kapela hrála rychlejí a melodické písničky jako např. Prečo je to tak, ale i pomalejí songy, při kterých si mohli lidé malinko odpočinout a nadechnout se, protože za chvíli se už na ně zase z pódia valila obrovská vlna energie. Pro vystoupení Iné Kafe byla vyčleněna pouze hodina (21:00 – 22:00), takže bylo všem jasné, že když 21:45 opustili pódium, musí se na něj – nečekaně – vrátit. Po přídavku nastala situace, kdy kapela musela kvůli nočnímu klidu skončit. Lidé se ale hlasitě doadovali dalších písniček. Celkem mě zajímalo, jak se Vratko a spol. zachovají, protože se koncert konal v areálu kolejí a noční klid bylo nutné dodržet. Vyřešili to alamounsky. Vratko nařídil zvukaři, aby vypnul zesilovače a reproduktory, a pro pár prvních řad zahrál písničku Záverečná. Vynikající záitek pro zmíněné první řady, avšak ostatní neslyšeli nic a mnozí ani nezaznamenali, že se vpředu něco děje. Pro ně byl konec poněkud trpký.
Když si odmyslím příerné promo HP, poněkud chabý zvuk a onen zvláštní konec, byl to neuvěřitelný koncert s fantastickou atmosférou, kterou vytvářel, podle vyjádření Iné Kafe, dav 5 000 lidí. Neumím si moc představit, která jiná česká či slovenská kapela by přilákala tolik lidí z celého Československa. Ale stejně mě pořád napadá, jaké by to bylo, kdyby se koncert konal někde jinde, na neomezujícím místě a s podporou někoho jiného než HP.
Fotogalerii si prohlédněte zde