Po 1000 publikovaných článků se iPUNK loučí s Michalem „Juvem“ Špačkem

Michal skončil s více jak 1000 článků, ten první publikovaný je vždycky ale jenom jeden. Konkrétně u něj se bavíme o recenzi na arizonské A Change of Pace a jejich desku z roku 2006 „Prepare the Masses“, kde si od něj tenkrát vysloužili 5 z 10 bodů. Pamatuje si to? „(Dal jsem jim; pozn.red.) Tipuju tak 6/10. Vím, že mě tam tehdá iritovala jakási písnička, kde jsem se dopočítal nehoráznýho počtu nějakýho popěvku ve stylu „nanana“…“ Zajímavou okolností je, že A Change of Pace se letos rozpadli. Dále Juve psal např. o Smoke or Fire a jeho první komentář ještě jako čtenáře iPUNKu byl k brněnskému koncertu Donots z roku 2005. „Uvedené kapely pořád tak nějak vedu v patrnosti, ale o rozpadu A Change of Pace jsem vůbec nevěděl a o zbylých dvou kapelách toho z poslední doby taky moc nevím, což souvisí především s dalšími povinnostmi mimo iPUNK, které mi nenechávají dostatek volného času a navíc jsem v posledním více než roce věnoval veškerou svou pozornost české a slovenské scéně, takže na nějaké sledování, co se děje za hranicemi, už nezbýval čas ani energie.“

Je to tak. Pokud se někdo skutečně orientuje v česko-slovenské punk-rockové scéně, je to Michal Špaček. Zanechal za sebou adresář plný kontaktů, rozjednané články, akce, rozhovory,… Má poznámky snad ke každé kapele, co se tváří alespoň poloprofesionálně, a zaplnit po něm tuhle mezeru je nelehké. Co ho ale přivedlo k české scéně?
„Tehdá jsem nějakou dobu pro iPUNK psal hodně sporadicky, tipuju, že to bylo někdy v půlce roku 2010, a potřeboval jsem nějakou motivaci do další činnosti. Říkal jsem si, že lidi si o zahraničních kapelách můžou přečíst na kdejakým serveru, pokud umí alespoň trochu nějaký cizí jazyk, ale spousta mladých českých kapel byla hodně opomíjená. Napadlo mě, že psaní o tuzemské scéně by se mohlo stát jednou z výstavních skříní iPUNKu a současně tím člověk pomáhá mladým českým kapelám, z kterých třeba jednou něco vyroste. Třeba takovým Green Day je totiž dost jedno, jestli o nich nějaký český server napíše, na jejich popularitu to rozhodně nemá sebemenší vliv. A ještě bych dodal (sarkasticky; p.r.), že jsem to samozřejmě dělal pro cédéčka a nějaký ten merch zadarmo, ale v tomto ohledu se mi to ve výsledku nakonec moc neoplatilo.“

Juve si ale tenkrát asi neuvědomoval, jak složitý úkol si zadal. Jak bychom se všichni v redakci shodli, tato problematika je na delší povídání, ale hodně v kostce a hodně mírně to Michal, který v tom ležel prakticky denně, pro vás přece zformuloval: „Pokud máte zahraniční kapelu, a klidně se může jednat o skupinu, která si všechno řeší sama bez nějakých manažerů, tak o každé své novince se snaží informovat prostřednictvím e-mailu, případně tiskových zpráv. Pokud po nich chcete jakoukoliv informaci, hned se snaží vyhovět. U česko-slovenských kapel je tohle složitější, byť na Slovensku se mi zdá přístup přeci jenom o něco lepší. Mnohdy nereflektují ani mnohonásobné urgence, sami od sebe jsou schopny v tichosti přejít vydání vlastní nové desky (co zajímavějšího může u kapely být?), informování fanoušků, natož médií o svém případném rozpadu a založení nové kapely ani nemluvě. Nahráním/vydáním desky a domluvením koncertů to nekončí a to si spousta kapel neuvědomuje.“

Přesto ale Michal našel takové, které toto chápou: „Ať už se na ně dívá scéna jakkoliv, tak Rybičky 48 byly vždycky bezproblémovým partnerem. O nich se navíc vždy hodně psalo, kolikrát o naprostých prkotinách, a to díky jejich aktivitě, kdy nečekali, jestli se jim náhodou někdo neozve. Hodně aktivní byly i slovenský kapely MF a Retarded Fish, i když samozřejmě bych nerad někoho vynechal. Spousta kapel čile komunikovala a při tvorbě článků vždy vyhověla, ale to už zase bylo až po prvotním kontaktu z mé strany.“

Když už jsme vás s Michalem Špačkem seznámili i z této neobvyklé perspektivy tázaného, možná vás bude  zajímat, co vlastně po těch dlouhých letech u iPUNKu poslouchá. Skoro pět let, den co den – neomrzela ho už tato scéna? „Pořád se motám kolem žánrů, které vychází z punk-rocku, rád si zajdu na koncert, ale už nezvládám příval nových desek. Z poslední doby mě však zaujali noví My Chemical Romance, akustičtí Yellowcard a potom si rád poslechnu svý oblíbený party jako Brand New, Taking Back Sunday, AFI, Jimmy Eat World nebo Good Charlotte, na kterých jsem v podstatě začínal. Žádný odklon k popu, hip-hopu ani death-metalu se každopádně nekoná.“
A co tuzemská scéna? „Momentálně mě asi nejvíc baví Civilní Obrana a jsem hodně zvědavý, co vypustí příští rok za desku. Hodně se mi taky líbila poslední deska Dovolené Narkotiky „Místo naší pláže“, která není vůbec ale vůbec objevná, přesto ve mně vzbuzuje jakousi roztomilou nostalgii. Z tvrdších pak Shogun Tokugawa, kteří se v post-hadrcore sub-žánru pěkně usadili. Každopádně tohle je jen to, co mě okamžitě napadlo, určitě se mi líbí daleko víc kapel. Vždyť jenom slovenská scéna pořád chrlí zajímavé novinky. Nemůžu se holt ztotožnit s lidmi, kteří tvrdí, že tu není kvalitní tuzemská hudba v tomto žánru.“

Jedna ze skličujících věcí, která provázela Juveho odchod, bylo spuštění nového webu. Všichni redaktoři jsme se celé ty roky trápili naprosto deprimujícím systémem administrace, kdy vložit článek bylo utrpení, o kterém čtenáři neměli ani představy. Když už konečně jsme dostali k dispozici zcela nové a pohodlné rozhraní, Michal se rozhodl odejít, nicméně okomentoval alespoň ty vnější změny, kterých taky nebylo málo: „Po grafické stránce jsem si asi ještě nezvyknul, ale stejně jsem brblal, když se vše měnilo naposledy před několika málo lety. A ono vlastně kdo ne. Určitě se mi ale líbí princip nové rotující hlavní zprávy/hlavních zpráv. Záložky „videoklipy“ a „videoblogy“ se mi taky zamlouvají, ale ještě čekám, jak se podaří dát dohromady infozónu a přehled nadcházejících koncertů.“

Téměř 5 let na iPUNKu, víc jak 1000 článků (z nichž většina vysoko nad rámec pouhého překladatelství), bezkonkurenční zpravodajství z české i slovenské scény,… celá redakce iPUNK.cz děkuje Michalu Špačkovi za jeho skvěle odvedenou práci tady na našem serveru.

„Já děkuji, že mi bylo umožněno se podílet na něčem, co považuji za prospěšné pro naši hudební, především punk-rockovou, scénu a všem čtenářům bych rád poděkoval za snahu prokousat se mými články.“