Punk-rockové milníky (12) – 1987: Agnostic Front
1987: Agnostic Front – Liberty and Justice for All
18. prosince 1987 vkládá krachující vývojářské studio Square své poslední naděje do hry, kterou pojmenovává Final Fantasy. Dnes – o 23 let později – je z tohoto titulu (s vyhlídkami již na 14. pokračování) jedna z nejúspěšnějších herních sérií vůbec.
Přestože se náš seriál zdrží každý rok jen u jediného alba, snad se nám jejich výběrem podařilo nastínit, jak divoký, nejistý a nejednotný vývoj punk-rocková hudba prodělala. Tento díl bude posledním z hard-coreového období, který se zaměří na tvrdé kytary, rozhodně ale nebude tolik britský jako s The Exploited nebo koketní jako u Suicidal Tendencies. Agnostic Front o sobě tvrdí, že jsou čistý americký hard-core, a že tomu tak je celých třicet let jejich existence.
19. října americká burza zažívá silný propad, který je médii přirovnáván k osudovým událostem z roku 1929. Tento den se zapisuje do historie ekonomie jako černé pondělí. Obdobná situace newyorskou burzu čeká ještě o 21 let později, a to na podzim roku 2008.
I přes všechna tato dramatická svědectví je ovšem Wall Street pořád považována za tu „chutnější“ část Velkého jablka. Agnostic Front své rodné město např. popisují ještě docela jinak. Podle nich je život zde především neúprosným bojem v chladném sevření temných ulic. No není divu, že zrovna zde zněl hard-core tak nějak drsněji. A to zdaleka nemluvíme jenom o Agnostic Front. Mix krajního hard-coreu s thrashovou nevraživostí zde vykvetl v pevnou tradici, možná až fenomén. NYHC je dnes respektovaným pojmem, který by nikdy nevznikl bez studeného koloritu této východoamerické metropole. Ironicky ale právě newyorští hard-coreři patří ve věrnosti své scéně mezi ty nejspolehlivější. Za ta léta je jasné, že ani Agnostic Front by neměnili. Proč, to vám neřeknu – z jejich hudby nikdy nic pozitivního nevyčtete.
17. srpna umírá jeden z nejvýše posazených politiků nacistického Německa, Rudolf Hess. Byl posledním žijícím členem Hitlerova kabinetu a paradoxně i posledním vězněm věznice ve Spandau, která byla po jeho smrti (snad symbolicky) demoliční četou proměněna v minulost.
Jak vypadá cela zevnitř, ví i zpěvák Roger Miret, který se krátce po vydání „Liberty and Justice for All“ zapletl s drogami. Měl spoustu času přemýšlet a vytvořil tak základ pro nadcházející autobiografické album „One Voice“ (1992). Ani to však nepatří mezi nejzářivější desky historie kapely. S načasováním nahrávky „Liberty and Justice for All“ se však zcela trefili do situace, ve které se nacházela punk-rocková scéna v dané době, a navíc jde i o dobrý materiál pro představení kapely.
Protože Agnostic Front vznikli už na samém počátku 80. let, jejich zvuk byl zprvu mnohem klasičtější. S každou další věcí, co vypustili ven, se však objevovaly tendence k agresivnějšímu projevu. Se zástupem spoluhráčů, kteří zpravidla přicházeli, aby zase záhy odešli, to však Agnostic Front chvilku trvalo, než našli svůj vlastní zvuk. „Liberty and Justice“ je přesně tím mezníkem na půli cesty.
Jako výplň varieté Tracyho Ullmana spatřili 19. dubna poprvé světlo světa fenomenální Simpsonovi ve svém průvodním minutovém skeči Na dobrou noc.
Tehdy však tato nejpopulárnější americká rodina vypadala docela jinak. Vlastně až k nepoznání jinak. Abych ale navázal, vývoj Agnostic Front zase tolik drastický nebyl. Jelikož se k tomu dlouhá léta schylovalo, ve skutečnosti se jenom čekalo, kdy se kytarista Vinnie Stigma konečně upíše metalovým sólům a thrashové krutosti. „Liberty and Justice“ ještě tolik průbojná není, ale svůj pevný základ má. Opírá se jedině o tu nejextrémnější formu HC, což místy vede k jisté monotónnosti, vše však kombinuje alespoň se základy metalu. Podle nepsaných pravidel Agnostic Front ovšem v jejich hudbě nikdy nesmí chybět ono tvrdé jádro.
1. prosince začínají práce na podmořském tunelu spojující Francii a Velkou Británii. O 7 let později je 55 km dlouhý Eurotunel slavnostně otevřen.
S koncem 80. let pomalu přichází konec éry klasického hard-coreu, mezi jehož širší synonyma patří Black Flag, Dead Kennedys nebo Minor Threat. Druhá vlna toho punk-rockového podžánru přináší spoustu mladých kapel, které potřebovaly někoho, od koho by se mohly pravým HC zásadám učit, a vedle Madball a Biohazard se o své ideály podělili i Agnostic Front. Punk-rocková scéna se pomalu připravuje na velké změny, začínají se objevovat apokalyptické pojmy jako post-hardcore, a jak jsme nyní nastínili, zaseto má i dnes tolik populární metalcore. Nejbližší velkou kapitolu ovšem píší The Offspring s Green Day, na které je ale ještě brzo, a scénu tak čeká několik uvolněnějších let, během kterých se bude snažit sama sebe znovu definovat.
Podle Organizace spojených národů 11. července lidská populace dosáhla počtu 5 miliard. Je odhadováno, že v roce 2011 bude prolomena hranice 7. miliardy.
„Nikdo se nerodí s tetováním, ale jakmile se vám dostane inkoust pod kůži, jste hard-core na život a na smrt,“ tak zní odkaz Agnostic Front. Od začátku se řadili k předním kapelám newyorského punk-rocku a za třicet let svou pozici jedině upevnili. Dnes stále aktivní a tvůrčí, Agnostic Front jsou jedni z těch, kteří přenesli hard-core blíže k jeho hranicím, kde všechno funguje – jak si sami předsevzali – rychleji, tvrději a upřímněji.