Punk-rockové milníky (5) – 1980: Dead Kennedys

1980: Dead Kennedys – Fresh Fruit for Rotting Vegetables

12. dubna 1980 započal Terry Fox svůj legendární Maraton naděje napříč druhou největší zemí Světa, Kanadou, jako symbol boje proti rakovině, která jej připravila o pravou nohu. Přestože kvůli metastázám v plicích nemohl svůj životní běh dokončit, stal se jednou z největších osobností 20. století.
O dva rok dříve začali svůj běh i Dead Kennedys. Byl to novinový inzerát kytaristy East Bay Raye, který svedl původní sestavu dohromady. Jak on sám vzpomíná v rozhovoru s Alexem Švamberkem, nešlo jenom o mánii, kterou odstartovali Ramones, Pistols nebo Clash – iniciátorem byl spíše celý ten rebelský postoj punkové kultury. Na jednom pódiu se tak sešel fanoušek „psychedelie šedesátých let“ a antikonformista přikojovaný metalem. Konkrétně však s odstupem času zpěvák Biafra ospravedlňuje své rozhodnutí hrát v punk-rockové kapele takto: „Ta hudba v sobě měla mnohem víc energie a byla mnohem nebezpečnější než cokoli jiného a já se toho chtěl zúčastnit.“

Óscar Romero, přední duchovní na San Salvadoru, jinak také nominovaný na Nobelovu cenu míru, byl, jak si sám pár dnů dopředu předpověděl, 24. března během svého kázání zavražděn. Na jeho pohřbu pak bombovým atentátem a několika ranami z odstřelovacích pušek teroristé dílo dokonali, když usmrtili 42 těch, co přišli uctít jeho památku.
Když Dead Kennedys začínali, nebyli zdaleka jediní mesiášové punk-rocku na severoamerickém kontinentu, přesto velmi rychle vynikli nad ostatními a o fanoušky ztratili nouze. Hlavní zásluhu mají oba členové, o které jsme se již otřeli. Hlavně ti totiž definovali povahu kapely.
Tváří Kennedys byl jízlivý a vyhraněný Eric Boucher, který si raději hned na začátku přivykl vystupovat pod pseudonymem Jella Biafry, což přenesl i na samotnou skupinu, která mnohé provokovala už jenom z pozvánek na koncerty, a tak se chodilo třeba na The Sharks nebo The Creamsicles. Zpěvákova touha po rebelii byla ale neukojitelná, až jednou dovedla kapelu před soud za přikládání plakátu vyobrazujícího Gigerovovo dílo Penis Landscape k albu „Frankenchrist“.

4. května umírá Josip Tito jako největší jugoslávský politik 20. stol a jeho pohřeb se stává (spolu s tím papeže Jana Pavla II. v roce 2005) největší diplomatickou a žurnalistickou událostí vůbec.
Druhým pilířem popularity Dead Kennedys byl East Bay Ray a jeho způsob skládání hudby. Velmi rychlá, úderná a silně rytmická stavba tvořila svižné, kvalitní a líbivé soukolí, které si vás vždycky něčím dostalo. Na výjimečnosti přidával také jeho surfem líznutý styl, kterým hrál na kytaru. Přestože Brandon Cruz (zpěvák po obnovení Kennedys v letech 2001-2003) řekl, že „Rayova kytara zní, jakoby hrál zároveň na dva nástroje,“ vždycky tu byl ještě prostor pro basáka Klause Flouridea, který si (jak už to u dvoukytarových seskupení bývá) uměl vychutnat své chvíle.

21. listopadu upírají miliony Američanů svůj zrak na CBS, aby se dozvěděli, kdo zabil J. R. Ewinga, jednoho z hlavních hrdinů vysoce populární cowboyské telenovely Dallas.
Takovým manifestem Dead Kennedys, který podá jejich charakteristiku během tří minut výstižněji jak celý tento článek, je hned první singl, California Über Alles, který vydali v roce 1979, a který se objevil právě na „Fresh Fruit for Rotting Vegetables“ stejně jako dalších pět. Písnička se dočkala takového ohlasu, až si skupinu přišlo poslechnout několik větších vydavatelství, která však tvrdě narazila. Jak se později ukázalo, mozkem celé kapely byl totiž hlavně Biafra, který tak vytvořil image kapely, jež odmítala všechno, co je „komerční“. Po rozpadu a odležení celých Dead Kennedys se ale přece jenom projevili i ostatní a po soudní roztržce, kdy zpěvák na úkor zbylých členů přišel o práva na písničky, jsme se mohli s jejich hudbou setkat např. ve filmu Roberta Rodrigueze Planet Terror nebo videohře Tony Hawk’s American Wasteland.

21. března je ve Philadelphii zastřelen jeden z nejrespektovanějších Donů americko-italské mafie, Angelo Bruno, známý pro své sympatie k nenásilnému urovnávání sporů.
Vrame se ale zpátky k debutové desce, která je dnes považována jako základ amerického hard-coreu, jelikož jednoznačně stanovila směr, kterým se pak celou dekádu ubíral nejsilnější proud zámořského punk-rocku.
Kromě oné hladovější, tvrdší, agresivnější a ještě upocenější instrumentální formy, to byli právě Biafrovi politické postřehy a sociální komentáře, které nedaly mnohým klidně spát. Dead Kennedys navíc zachovali typický punk-rockový styl jakési výsměšné satiry, kdy stylizovali texty tak, aby spíš než odevzdaně působili ostře a provokativně, asi jako to dnes umí třeba Fat Mike z NOFX.
Když zajdeme do konkrétností, příkladem jejich levičácké poezie může být 4. singl Kill the Poor, počátky ema najdeme u Forward to Death, kdy kapela „nepotřebuje tenhle posraný svět a těší se na smrt,“ zatímco anti-emo hity zastupuje Your Emotion s linkou: „Tvé emoce z tebe dělají zrůdu.“
Mezi ty nejtypičtější ale přesto patří vysoce provokativní texty jako právě v California Über Alles, kdy lidem představují buddhisticko-fašistickou Kalifornii podle Jerryho Browna.

7. května byl v 86 letech propuštěn Paul Geidel jako nejdéle pykající trestanec, jenž zakončil svůj trest odchodem z věznice. V nápravném zařízení strávil dohromady 68 let a 245 dní.
„Fresh Fruit for Rotting Vegetables“ patří mezi nejoblíbenější ze všech čtyř LPček, která kapela vyprodukovala. V roce 2005 se dočkalo jako jediné i reedice s barevným bookletem, což odpadlík Biafra také patřičně zkritizoval. Nicméně hudba na něm je pořád stejná a nenahraditelná, protože stejně jako každá dobrá deska i tahle s sebou přináší malé okno s výhledem do doby, ve které vznikla.
Šest let po jeho vydání původní Dead Kennedys ukončují činnost, protože hudbě, kterou chtěli prezentovat mezi lidmi, scéna jakoby už nerozuměla a „začala se měnit ve všechno, proti čemu kdy kapela byla.“

8. prosince je zastřelen legendární člen kapely The Beatles, John Lennon, svým fanatickým fanouškem.
Zatímco rozchod Dead Kennedys proběhl poněkud klidně, to co následovalo udělalo za touhle hard-coreovou modlou 80. let hořkou tečku. Kromě již zmíněných soudních bitev o autorská práva, to byly především mediální přestřelky mezi Biafrou a zbytkem kapely, kdy ani jedna z obou stran nešetřila ostrými argumenty. Tak či tak Dead Kennedys se na pár let znova pustili do koncertování i bez svého původního zpěváka a své fanoušky opět našli a to i mezi lidmi, kteří se narodili třeba i po tom, co se tato parta rozpadla, což jenom ukázalo, jak hlubokou jizvu za sebou kdysi zanechali.

20. května 1980 zamítli quebečtí Kanaďané v referendu o své provincii poměrem 60 : 40 vlastní suverenitu. O 15 let později v podobném referendu bylo toto rozhodnutí stvrzeno rozdílem necelého jednoho procenta hlasů.
Ambiciózní Boucher, teď už se zvučným pseudonymem ostrého politického komentátora, ale šel dál. Pořádajíce besedy po univerzitách a klubech, obeznámil přinejmenším celé Spojené státy se svými názory a chystá se opět do kandidátky na nejmocnějšího muže po Baracku Obamovi. A pak, že politika do hudby nepatří, a že s punk-rockem to daleko nedotáhnete.