Punk’s Not Dead (dokument)

Když v roce 2006 vyšel na světlo světa dokument o americkém hard-coru s velmi tajuplným názvem „The History of American Hard Core“, začalo se mluvit o podobném projektu, který se pokusí zachytit vývoj celé punkové scény. Po měsících úmorného čekání se tento provokativně nazvaný snímek „Punk’s Not Dead“ během léta 2007 konečně dostává do amerických kin.

Když se mi do ruky dostalo DVD s touto zhruba 1,5 hodinovou prací Susan Dynnerové ani minutu jsem neváhal a utíkal jsem se přesvědčit, jestli všechny ty úžasné ohlasy, které film získal, jsou zasloužené. Jakýmsi utěšovadlem, že nepůjde o ztrátu času, mi však byl famózní seznam zúčastněných kapel na přebalu a předem prostudovaný trailer na netu.

Hned poté, co překonáte nejznámější spis tohoto tisíciletí, který by si jistě zasloužil Nobelovu cenu za literaturu, s nadpisem: „Warning: This DVD is for private use only…“ a několik propagačních blbůstek, na vás vyskočí stylové menu v černo-růžovém kontrastu se zeleným odkazy většinou za doprovodu písničky od Sham 69, která je „hymnou“ celého dokumentu a to hlavně díky řádku:“If the kids are united, then we’ll never be divided. (Dokud budou děcka při sobě, tak nás nikdy nic nerozdělí).“ Pak už jde jen o to udělat si klid a pustit se do toho.

Na začátek vám ty nejvyvolávanější a nejstarší skupiny spjaté s tímto žánrem řeknou, o co vlastně jde. Sex Pistols, Ramones, The Clash,… trochu retrospektivy je potřeba. Největším nepřítelem dokumentu, jak později sami zjistíte, je ovšem čas. Proto budete muset oželet úplné zárodky naší scény, jako jsou New York Dolls, Patti Smith nebo Television – snímek pojednává až o skupinách, které jsou všeobecně označovány za punk(-rock)ové, a o kterých jsem již mluvil.

Po první čtvrthodince, kdy se seznámíte se slovem punk a proletíte americký hard-core z osmdesátek, na vás čekají esa jako NoFX, Rancid, Bad Religion a začátek 90. let, tudíž i Green Day, Pennywise nebo The Offspring. Desítky názorů na to, kdo může za ten boom, jestli je dobře, že něco takového bylo a na anti-módu, která se stala top-módou, najdete právě zde, až plynule přejdete k Warped Tour, kde i taková cháska jako jsou The Casualties přiznají, že „tohle je pro ně ta nejlepší šňůra.“ Zaseknete se tady na chvíli u Anti-flag, díky kterým dokument mírně zavadí o politický postoj punku, o kterém se jinak řeč moc nevede, ale o tom později, protože teď se vracíme zase na začátek.

„Pořád to někde slýcháte – všichni mluví o punk revivalech. Nikdy žádný punk revival nebyl, protože punk nikdy neskončil,“ nechává se slyšet Wattie Buchan z The Exploited, jehož skotskému nářečí nerozumí ani Američané, a tak si k němu nechali udělat titulky. Odstartuje tak však detailnější historii punk(-rock)u, během které se seznámíte s kapelami jako UK Subs, Damned, Anti-nowhere League, Adicts, Subhumans nebo Stiff Little Fingers, jež si symbolicky hrají s pěti-letými caparty, až se nakonec přehoupnete do poslední třetiny dokumentu.

Čas obhajoby. Zatímco co Tim Armstrong polemizuje, co to ten punk vlastně je, vy už určitě vytušíte, že se chystá k souboji staré školy proti té nové. Po zhlédnutí záznamu z vystoupení Sum 41 s Iggy Popem je to jasné. Čas na Good Charlotte, My Chemical Romance, The Used, Ataris, Story of the Year, jim podobné a MTV. Nevím, zda-li to byl úmysl, ale věnovat největší část filmu tomuto tématu, je dokonalým obrazem naší scény. Největším problémem současných punks je pozérství a komerce. Ovšem, pokud si myslíte, že se tady něco vyřeší, tak se mýlíte. Jenom bych ale rád upozornil na Kelly Osbourne, která se tam nějakým nedopatřením mihne a která tomu nasadí vážně korunu. Ale pravda – člověk se musí i zasmát.

Pak se ale vrátíte k něčemu, co jsem již o něco výš načal. Pět minut totiž bude patřit punkovému postoji k politice. Ovšem jenom velmi okrajově. Pokud jste se těšili na nějaké rozsáhlé průpovídky o anarchismu, anti-nacismu nebo pacifismu, tak smůla a to i navzdory tomu, že se znalci jako Jello Biafra (Dead Kennedys) nebo Henry Rollins (Black Flag) by to byla opravdová symfonie. Na to už zřejmě nezbyl čas. Na řadu totiž přichází světové okénko, během kterého navštívíte kapely, jako Rabble (Nový Zélend), Rentokill (Rakousko), Stranded (Finsko) a spousty dalších. Autoři ovšem k mému zděšení zapomněli na punk-rockově velmi úrodnou půdu jakou je Švédsko. Jenže čas už se naplnil a nám zbývá jen na pár posledních vět ohledně vyhlídek do budoucnosti a na závěrečné titulky.

Pokud vám to nestačilo, tak se ještě můžete mrknout do extras, které za to, podle mě, stojí. Podívejte se do Fat Mikova tour-housu nebo na hvězdný punk-rockový turnaj v bowlingu nebo prostě jenom na to, jak je někdy složité natočit interview bez vyrušení. Nachází se zde také krátká videa o nejproslulejších klubech jako jsou Roxy nebo CBGB a i pád na pódiu jedné z těch punkový vykopávek.

„Punk’s Not Dead“ je dokument, který pojednává pouze o tom nejstrožejším vývoji punku a punk-rocku a dokáže tak tuto scénu přiblížit lidem, kteří o to mají zájem. Pro ty, co tohle všechno už mají v malíčku, je to úžasná galerie rozhovorů s lidmi, s jejichž názory by se třeba nikdy nesetkali. Za to může především úžasné zpracování, kdy autoři nechají všechno povyprávět samotné aktéry tohoto výstředního světa a sami se zdržují jakéhokoliv komentáře. Film navíc obsahuje úžasné množství obrazového materiálu, které mnohdy dosahuje vysoké archivní hodnoty a je (občas i navzdory svému staří) v poměrně vysoké kvalitě. Celou atmosféru pak dokreslují desítky nesmrtelných hitů od Total Chaos po Good Charlotte. Na své si přijdou jak příznivci toho starého punk-rocku, tak pop-punk kids. Film je v tomto opravdu velmi dobře vyvážený a…originální.

Jestli máte rádi punk-rock nebo se zajímáte o punk a naskytne se vám příležitost, neváhejte a pojďte do toho. „Punk’s Not Dead“ je totiž dokument, který prostě chyběl.

Punk’s Not Dead

Hodnocení: 9/10

Distribuce: Vision Films
Vyšlo: 27. 7. 2007