Retrorecenze: Blink-182 – Enema of The State (1999)

Floček, 27.2.2013, 13:40

blink182_enema_of_the_stateVšichni ten téměř čtrnáct let starý příběh dobře známe. Tucet písniček, který doslova přes noc přeměnil trojici přerostlých puberťáků Marka Hoppuse, Toma DeLonga a Travise Barkera na hudební hvězdy světového formátu. Tucet písniček, který změnil punk-rock, pop-punk i celý hudební svět. Čím? Třemi, v lepším případě čtyřmi, kytarovými akordy, zvrhlými texty o holkách, sexu, párty a zase sexu narvaných do svižných sotva dvou a půl minutových vypalovaček, dráždivým názvem a pornoherečkou Janine Lindemulder na přebalu. Pro ty z vás (nevěřím, že vůbec někdo takový je), kdo jste ještě neměli tu čest – tohle je průlomové dílo Blink-182 – „Enema of the State“.

Úspěch, jaký deska v roce 1999 zaznamenala, nečekal asi nikdo. Ano, Blink-182 měli za sebou poměrně slušnou desku „Dude Ranch“, ze které pochází megahit Dammit, ale po ní se kapela tak trochu kymácela pod úrovní vlastního potenciálu, což vyústilo v odchod dosavadního bubeníka a zakládajícího člena Scott Raynora. Co se dělo následnovně už asi všichni vědí. Na palubu vstoupil tehdejší bubeník The Aquabats Travis Barker, ze kterého se během několika slov a pár hodin vyklubala záchrana, která měla všechno změnit. „Příchod Travise byl pro kapelu zlomový. Okamžitě mezi nás zapadl a my jsme konečně cítili, že tohle je přesně to, co naše hudba potřebuje,“ popsal později příchod potetovaného střízlíka Mark Hoppus. A měl pravdu.

Mimo Barkera však proces nahrávání „Enemy“ ozdobil i člověk, který od té doby figuroval jako čtvrtý člen Blink-182. Producent Jerry Finn začal právě na sklonku roku 1998 s kapelou spolupracovat a jak se později ukázalo, jeho vliv na nahrávání průlomové desky i následujících dvou byl neobyčejný. Byl to totiž právě on, kdo stál za některými skvělými nápady kapely a kdo se později postaral o nadčasovost a genialitu eponymního alba z roku 2003. Prvního června roku 1999 tak s Travisem Barkerem za bicími a Jerry Finnem za pultem vyšlo pod MCA Records dnes už legendární album „Enema of the State“.

Deska obsahuje 12 rychlých pop-punkových písniček, které perfektně vystihují atmosféru a životní styl jižní Kalifornie na přelomu tisíciletí. Pláže, holky, párty a skejtování. To byly jediné věci, o které se teenageri v San Diegu a okolí starali, a byly to také věci, kterých je „Enema“ plná. I to byl jeden z důvodů masivního úspěchu. V podstatě každá z dvanácti písniček se dá považovat za obrovský hit, potenciální singl, který by odrovnal všechno dosavadní co v té době podobné kapely vyprodukovaly. Samozřejmě však ovšem nelze nevyzdvihnout největší hity jako What’s My Age Again?, jehož videoklip s nahým triem pobouřil, ale zároveň královsky pobavil celý hudební svět, či All The Small Things, který je dodnes nejhranější písní Blink na světě a jehož video si vystřelilo z boybandů, v té době tolik populárních. V té době nikdo nic podobného neudělal a na první pohled laksní a vtpný přístup trojice ke všemu, na co sáhla, přitahoval nebývalou pozornost. Žádná velká očekávání ani prohlášení. Prostě jen čirá radost z hudby, vulgární vtípky o sexu a dalších a energická muzika. Zlatá doba pop-punku byla na světě.

Třetím singlem do sbírky „Enema of the State“ byla pak jediná melancholická píseň Adam’s Song, kterou složil Mark Hoppus na základě e-mailu na rozloučenou mladého teenagera, který později spáchal sebevraždu. Mimo bezstarostné párty songy tak Blink-182 ukázali i druhou tvář, která se postupem času stále více promítala do jejich hudby. „Enema of the State“ byla však vesměs nabitá energií a raketový vzestup trojice z okolí San Diega korunovaly i malá camea ve filmech či seriálech. Určitě si všichni vybaví především malou roli garážové kapely v prvním díle populární série Prci, prci, prcičky (American Pie), ve které zazněla další z řady letních vypalovaček Mutt.

Blink-182 byli po vydání „Enemy“ všude. Zdánlivě jednoduchá deska vzbudila naprosto neočekávaný a i pro samotné Blink až neuvěřitelný rozruch. Obrovsky chytlavé hity typu What’s My Age Again?, Adam’s Song a samozřejmě All The Small Things pohltily puberťáky od hlavy až k patě po celém světě a nová modla byla na světě. Co na tom, že šlo o tetované výrostky s vizáží blbečků, kraťasy u kolen a zaostalým záchodovým humorem. V době, kdy Green Day či The Offspring trochu stagnovali, Sum 41 byli ještě v plenkách, Good Charlotte stejně tak, a ostatní pop-punkové kapely v čele s Fall Out Boy ještě vůbec neexistovaly, byla „Enema of the State“ přesně to, co mládež, MTV i rádia potřebovali. Totálně chytlavá deska jen tak neomrzí ani dnes, jestli vůbec, a stále se i díky vinylovým edicím a návratu Blink-182 prodává. Do dnešního dne se jí prodalo více než 15 miliónů kopií. „Enema of the State“ je totiž obrosvký pojem, základ pop-punku, legenda.

Blink-182 – Enema of the State

Hodnocení: 10/10

Label: MCA Records
Vyšlo: 1. 6. 1999

Tracklist:

01. Dumpweed
02. Don’t Leave Me
03. Aliens Exist
04. Going Away to College
05. What’s My Age Again?
06. Dysentery Gary
07. Adam’s Song
08. All the Small Things
09. The Party Song
10. Mutt
11. Wendy Clear
12. Anthem

Související články
Komentáře
  1. Mates
    1. 3. 2013, 16:50

    Tohle album poslouchám od roku 1999 do teď. Jedno z mála alb, který poslouchám tolik let a ještě se mi neohrálo… :)

  2. zdrahy41
    27. 2. 2013, 19:26

    Enima je určitě jedno z nej alb v historii punk-rocku (pop-punku), ale myslím si, že by nebylo špatné udělat recenzi na Smash,Americana od Offspring nebo Dookie od GD to sou nejlepší alba v tomto žánru :-)….jinak skvělý nápad doufám, že to bude pokračovat :)