Rock for People 2010: Vedro, Muse a rekordy

Je tomu už několik let dobrou tradicí, že to pravé festivalové léto otevírá každoročně ten vůbec největší a nejúspěšnější festival a ani v roce 2010 tomu nebylo jinak. Areál starého vojenského letiště za městem Hradec Králové přivítal i letos od soboty 3. do úterý 6. července bezmála třicet tisíc milovníků dobré hudby všech žánrů a společně s enormním počtem vystupujících a třídenní pekelnou saunou odstartoval Rock for People okurkovou sezónu ve velkém stylu.

Nával nedočkavců, kteří už od časného sobotního rána zaplavili hromadnou dopravu vně i uvnitř Hradce Králové, naznačoval, že i otevírací den zvaný tradičně „večírek pro nedočkavé“ přitáhne do odsloužilých armádních bunkrů a ranvejí většinu předpokládaných návštěvníků a hned zkraje otestuje připravenost pořadatelů a ostatních složek naplno. Snad půlkilometrová řada u vstupu do areálu tak překvapila jak nově příchozí návštěvníky, jenž se v hrozivém horku jen velmi vláčně řadili na její konec, tak samotné pořadatele, kteří byli podobně jako loni po úvodním náporu nuceni rozšířit nabídku jednotlivých stánků v areálu. K většímu pohodlí svých hostů pak s ohledem na jejich velkou kumulaci kropili cesty před branami vodou, po stovkách prodávali tzv. „vodu za hubičku“ (20kč/1,5 litru balené vody) a naplno se rozjeli také všechny přítomné výčepy, občerstvení i bary. Návštěvníci se vzhledem ke skromnější nabídce interpretů úvodního večera, která čítala především nadějná domácí jména, a omezení velikosti areálu v podobě uzavření dvou největších pódií soustředili na prozkoumávání všech zákoutí vyznačeného místa konání a hledali zábavu například v soutěžení o let balonem při hraní Nintenda Wii, nakupování suvenýrů, pojídání a popíjení ve sky baru nebo ve velmi povedeném stanu pražského ČVUT, který nabízel možnost zaskotačit si na taneční podložce, vyhrát věcné ceny v dovednostních soutěžích nebo potrápit sebe sama na detektoru lži.

Oficiálně první festivalový den, tedy neděle, se už nesl v pravé festivalové atmosféře a i přesto, že sluneční paprsky rozžhavily betonový povrch naplno, dorazilo na úvodní hudebně nabitý den opět o pár tisíc návštěvníků více. Jejich přítomnost zaplnila již zcela přístupný areál, jenž by se v těchto chvílích dal charakterizovat velkými hloučky lidí pod jednotlivými pódii, zaplněnými stany s lavičkami a především řadami u všech stánků (především u těch se zlatým mokem), her, koryt s vodou i toalet, kterých bylo mimochodem vzhledem k počtu příchozích zoufale málo.

Všichni do jednoho ale dorazili na Rock for People z jediného důvodu – hudbě, a ta byla z pohledu zaujatého i „obyčejného“ návštěvníka zase o něco kvalitnější a lepší, než v předešlých ročnících. Letošní putování naší redakce po hvězdách hudebního nebe načala koncertně znovuzrozená Anna K, která i s holou hlavou naznačující její boj se zákeřnou nemocí zazpívala a především udýchala kompletně zaplněný (a nutno dodat prostorný) stan Cool stage a dokázala, že její koncerty jsou s přibývajícím věkem a aktuální nelehkou životní situací jen a jen lepší, což náležitě ocenilo i publikum. Pořádné kytarové žně však odstartovala až zaoceánská dvojice Alexisonfire a Coheed and Cambria. Prvně jmenovaní dostali prostor a čas na jednom ze dvou největších pódií, kde předvedli své explozivní kytarové riffy pro až nečekaně hodně posluchačů, zatímco Coheed and Cambria zařezali své sóla a uhrančivý zpěv z nové desky do diváků na druhé masivní stage o pár minut později. Zámořské duo předvedlo kvalitní a svým způsobem zajímavé show plné kytarových eskapád i sóliček hranými na zuby, ale podvečerní časy, kdy hráli, pro mnohé těžce ztravitelný styl hudby, i jejich běžnému návštěvníkovi neznámé jména způsobily během setů velký úbytek diváků a konec jejich vystoupení připomínal spíše klubovou atmosféru, než zaplněná největší pódia největšího festivalu v Čechách, což byla pro kapely v USA a Kanadě tak zvučných jmen rozhodně velká škoda. Naopak příjemným překvapením dne byli domácí Gangnails, kteří se svým punkem a velkou show s kontrabasem naprosto pobláznili hangár přeměněný na Rock&Pop stage, a v neposlední řadě hvězda prvního dne – britské trio Prodigy. Ti poprvé zcela zaplnili palouk před masivní konstrukcí pódia České spořitelny a se svým průřezem stylů a desek, ve kterém nechyběly hity typu Firestarter, Breathe či Smack My Bitch Up!, během vyhrazených 75 minut roztančili dvě desítky tisíc přihlížejících. Konec úvodního, respektive druhého, dne patřil ještě malé návštěvě rockového hangáru, kde na hranici půlnoci vyhrávali slovenští bratři Horská Chata. Jejich koncert však i přes nespornou snahu kapelníků navštívila už jen hrstka „zarytých“ poppunkerů, aby si spravila chu od předcházejícího kytarovo-tanečního cirkusu.

Fotogalerii Rock for People 2010 sledujte zde

Pondělí 5. července 2010 bylo dnem, na který netrpělivě čekalo bezmála celé osazenstvo letošního Rock for People včetně všech přítomných pořadatelů, novinářů i hudebníků. Důvod byl jediný – britská trojka Muse. Hlavní hvězdu festivalu propagovala tak masivní marketingová masáž, že se na ní těšili i ti, komu název této kapely ještě před pár dny vůbec nic neříkal a zvýšená koncentrace triček s pestrobarevnou koulí (obal alba „Resistance“) a čtyřmi velkými písmeny dávala jasně najevo, že půjde o nevšední zážitek. Ještě před tím však Hradec Králové rozjařili břitkým a zároveň melodickým HC Američané Evergreen Terrace, kteří se i přes malou nepřízeň počasí postarali o další milé překvapení, nebo také matadoři Suicidal Tendecies, jejichž řízný, ovšem poněkud krátký, setlist utnuli samotní diváci, když se na vyžádání kapely vyškrábali na pódium, aby pak při společném závěrečném pogu přetrhli kabel od aparatury a výrazně tak narušili celkový zvuk zbytku vystoupení. Inu, i mistr tesař se někdy utne a i když byl záměr dobrý, technici, jenž měli na starost pódium z opětovného zapojování rozhodně radost neměli.

Vrcholu večera předcházela ještě odpolední pětačtyřicetiminutovka s finskými Disco Ensemble, kteří přijeli na Rock for People už podruhé představit nové album, tentokrát aktuální „The Island of Disco Ensemble“. Jejich energický průřez tvorbou a zdvořilá děkovačka před závěrečnou Magic Recoveries slavili úspěch a finští medvědi potvrdili fakt, že se jim v Čechách jednoduše daří. Jejich vystoupení na obří T-Music stage bylo zároveň jedním z posledních před největším umělcem tohoto ročníku Rock for People.

Britští kouzelníci Muse nastoupili s mírným spožděním chvíli po desáté hodině večer a za pronikavého hulákání sirény a řevu více jak 25 tisíc lidí posedávajících a postávajících kde se dalo, vyrazili hned od začátku všem přítomným dech. Megalomanská světelná show doplněná o několik monitorů ve tvaru osmiúhelníku na pozadí vytvořila společně s čistým a hutným zvukem skutečně nevšední audiovizuální zážitek a umožnila divákům Rock for People nahlédnout na to, jak vypadá festivalová show jedné z top 5 živých kapel současnosti. Vychytaná laser show proplouvala mezi zpívající obecenstvem, které kapela bez zbytečných prupovídek krmila jednou peckou za druhou. Celých 100 minut, jenž bylo pro Matta Bellamyho aspol. vyhrazeno, se proměnilo v obrovskou párty a i přesto, že ne všichni z příchozích vydrželi tento enormní nápor na smysly až do konce, je nutno podoktnout, že jako interpret číslo 1 uspěli Muse skutečně na jedničku. Opravdu, klobouk dolů před nimi i před pořadateli, kteří kvůli jednomu vystoupení vybudovali zcela speciální zázemí.

Sváteční večer ještě po skončení britské extáze uzavřeli svou noční show bratislavští From Our Hands, kteří na dobrou noc před jednou hodinou ranní dokázali rozpumpovat hrstku zbylých odvážlivců ve stanu Cool stage, jenž si s nimi na závěr mohli zahulákat i doprovodné „uooou“ při metalově laděné předělávce písničky od Jon Bon Jovi.

Poslední festivalový den, který ovlivnilo a nuto přiznat, že i poněkud pokazilo, deštivé počasí, výrazně ubylo návštěvníků a to i přesto, že na programu byly stále světová jména jako Does It Offend You, Yeah?, The Subways, Billy Talent, NOFX nebo uklidňující Morcheeba. Závěrečné hudební odpoledne otevřeli domácí seskupení jako Kurtizány z 25. Avenue, My Funeral, River Jordan, The Chancers nebo Plus Mínus, ale to „pravé ořechové“ přišlo až s příchodem anglických HC punkerů Gallows. Po nich už následoval elektro-kytarový nářez v podobě Does It Offend You, Yeah?, jenž si i díky vypůjčenému intru z kultovního filmu Blade Runner vysloužili respekt publika i ostatních účinkujících. Festivalpark následně pobláznila britská trojice The Subways, jejichž frontman Billy Lunn rozpumpoval i díky skokům do diváků a z reprobeden sebe i obecenstvo tak moc, až je donutil k neovladatelnému řádění, poskakování a pogování, které vygradovalo při téměř desetiminutové verzi známého hitu Rock & Roll Queen. Neskutečně energická show byla pro mnohé tím pravým vyvrcholením festivalu, protože to, co chybělo předhozí večer Muse, dodali obecenstvu právě The Subways. Po nich už následovali kanadští Billy Talent, jenž byli po vystoupení z Prahy 29. června, kdy předskakovali Green Day, do lineupu Rock for People zařazeni na poslední chvíli a se svou, řekněme standardní, show, ve které k mému smutku chyběly rychlé písně typu This Suffering nebo Perfect World, připravili Rock for People na závěrečnou hvězdu NOFX.

Vystoupení družiny okolo Fat Mika provázely, stejně jako u Muse, velká očekávání, ovšem tentokrát v poněkud opačném smyslu. Už jejich obrovská černá plachta s miniaturním logem NOFX hodinu před koncertem stovkám nedočkavců naznačovala, že půjde o typickou show ála „uděláme si prdel ze všeho“ a jak bylo předpovězeno, tak se také stalo. Hodinová show, během které stihl zmiňovaný frontman Fat Mike spořádat tradiční české brambůrky, oplatky a několik piv, sice obsahovala všechny více či méně známé hity NOFX, ale dobrou polovinu hrací doby kapela prokecala a provtípkovala dobrými i hodně nepovedenými fórky například na kapelníky z Billy Talent, jednotlivé diváky nebo českou vlajku. Dostatek prostoru dostal také kytarista El Hefe se svou trumpetkou nebo i výměna nástrojů mezi jednotlivými členy, ale výsledný dojem z jednoho z nejočekávanějších vystoupení festivalu byl přinejmenším poněkud rozpačitý. Málo času, málo písniček, hodně keců a piva. Na druhou stranu, typické vystoupení a chování legendárních buranů z Kalifornie dosáhlo svého. Kdo na nich byl, neprohloupil, kdo ne, o nic zásadního nepřišel.

Skutečně posledních pár hodin Rock for People 2010 pak patřilo například brňákům Rattle Bucket, kteří i přesto, že se jejich vystoupení krylo s ostravskými Kryštof, dokázali naplnit rockový bunkr, táborským Sunshine a také britským Morcheeba, jenž přijeli po znovuobnovení spolupráce s čokoládovou královnou hlasu Skye Edwards představit nové album „Blood Like Lemonade“ a oficiálně zakončit v pořadí již šestnáctý ročník největšího festivalu v České Republice.

Fotogalerii Rock for People 2010 sledujte zde

Není pochyb o tom, že Rock for People 2010 se prostě povedl. I přes drobné nedostatky opět pořádající agentura Ameba Production posunula hranici svých možností a ve spolupráci s městem Hradec Králové dokázala bez větších problémů vytvořit další nádherný svátek všech milovníků dobré hudby. Důkazem budiž získání certifikátu Čistý festival nebo bezproblémový průběh ze strany ochranných a záchranných složek. Zbývá už jen poděkovat Muse, NOFX, The Subways a dalším a těšit se na příští ročník, kteý bude určitě zase o něco lepší.

Za poskytnutí fotogalerie děkujeme qwerty.cz.
Oficiální galerii Rock for People najdete na webu rockforpeople.cz.