Současný hudební průmysl: Kterak se fanoušek stává důležitějším než nahrávací společnost

Redakce, 13.3.2011, 18:57

recording-studio-2011Jaký je vlastně účel nahrávací společnosti? Odpovědi na tuto otázku jsou s každým názorem různorodější a postupně jich přibývá – to asi jak hudební průmysl sám se sebou zápasí v digitálním věku. Samozřejmě existuje několik klíčových faktorů, které nahrávací společnost poskytuje umělci: jsou to peníze, distribuce a propagace. Pokud není kapela nějak zvl᚝ bohatá, poskytnuté finanční prostředky jsou naprosto nezbytné pro koncept výroby alba. Výdaje jako jsou čas strávený ve studiu, půjčovny vybavení, mixច asi netřeba zmiňovat. Druhá stránka věci – distribuce – je stále důležitá, i když byla pravděpodobně mnohem důležitější v dobách, kdy digitální prodeje nepředběhly prodeje fyzické. Většina nahrávacích společností má dohody s distribuční firmou, která pracuje na umístění jejich alb v maloobchodních prodejnách. Samozřejmě platí pravidlo: čím větší label, tím větší distribuce. A v neposlední řadě je tu propagace, která zahrnuje zajištění vlivu tisku, rádiových stanic, videa a obecného umístění reklamy. S tím vším na mysli kapel vyvstává otázka: „Opravdu potřebujeme starou dobrou nahrávací společnost nebo úplně nový koncept?“

Crowdbands – první vlaštovka

Dívčí kapela The Donnas se upsala pod nově vzniklou společnost Crowdbands, která pomáhá posunout tradiční model nahrávací společnosti někam jinam. Firma je do značné míry založená na přístupu fanoušků, kteří jsou schopní ovlivňovat určitá rozhodnutí kapely, a zároveň pomáhá financovat výrobu alba. Za 25 dolarů ročně vám Crowdbands nabízí rozhodnout, které písně se objeví na dalším albu třeba právě The Donnas a kde budou probíhat jednotlivá turné – zkrátka aktivně zapojit fanoušky do budoucnosti kapely.

Pro The Donnas je Crowdbands atraktivní alternativou ke konvenčnímu systému vydavatelství. “Jsme v takovém bodě kariéry, kdy můžeme buď pokračovat na nezávislé úrovni, na které jsme nyní, vyzkoušet další major label nebo to úplně vzdát,“ říká kytaristka Allison Robertson. „A my nejsme ten typ kapely, co se lehko vzdává. Zkoušely jsme větší i menší labely a poslední dvě CD jsme dokonce vydaly pod labelem vlastním. Crowdbands je ale něco naprosto osvěžujícího, na rozdíl od toho, co jsme prozatím mohly spatřit. Zaujal nás, protože jsme kapela, která je ve skutečnosti motivována názory svých fanoušků, nebereme je jen jako masu lidí, kteří jsou ochotní nás poslouchat.“

Požádat fanoušky o názorovou ventilaci není ve skutečnosti úplně novým obchodním modelem. Když Weezer připravovali v roce 2002 jejich album „Maladroit“, zahrnovali jejich fanoušky do konceptu rozhodování prostřednictvím fór a diskusních nástěnek – žádali o názory na jednotlivé skladby a dokonce i na název alba. Tento proces však následně vyvolal určité neshody mezi frontmanem Riversem Cuomoem a samotnými fanoušky. Cuomo později přiznal, že zahrnul některé písně na album jen proto, že si o ně fanoušci řekli. Skupina Devo se o podobný přístup pokusila v jejich nejnovější albu „Something For Everybody“ a fyzická kopie disku pak byla ozdobena štítkem „schválilo 88% cílové skupiny“. Ostatní umělci prozatím nabízejí fanouškům možnost hlasovat pro setlist nebo pomoci určit lokalitu pro živá vystoupení.

Odlišností Crowdbands od těchto snah je, že tato společnost skutečně pomáhá financovat a distribuovat jednotlivá alba. Ačkoli The Donnas reprezentují první a jedinou upsanou kapelu, spoluzakladatel Crowdbands Tom Sarig říká, že jsou „blízko k podpisu od několika neuvěřitelně proslulých umělců“. Říká, že cílem společnosti je poskytovat životaschopnou platformu pro kapely, která tvoří novou muziku, a pomáhat upevnit pouto mezi fanoušky a kapelou.“Naší nadějí, možná naivní, je představa, že [naši členové] mohou skutečně pohnout kariérou umělců. Viděli jsme problém, který je třeba vyřešit. Viděli jsme, že se některé z našich oblíbených kapel buď ocitli bez nahrávací společnosti, nebo bez dostatečné podpory. Naším posláním je zbavit se tohoto problému.“

Koncept Pledge Music

Existují i jiné podobné platformy pro umělce. Nedávné EP Madina Lake „The Dresden Codex“ bylo kompletně financováno firmou Pledge Music – společností, která podle svých internetových stránek „pomáhá umělcům ušít na míru kampaň pro získání financí pro nadcházející nahrávku“. Madina Lake se dostali na palubu Pledge Music brzy a firma se mezitím rozrostla o obrovské množství aktivních kapel, včetně Funeral For A Friend, Lovedrug a The Subways. „Výsledkem vývoje nové hudby je jediná hmatatelná věc, a tou je CD,“ říká frontman Madina Lake Nathan Leone. “Jakmile prodeje začly prudce klesat, snažili jsme se zachytit za jiné aspekty – merchandising, živé vystupování… Pledge Music představuje právě takový koncept, kde CD není jediným hmotným bodem. Kapely mohou fanouškovi nabídnout cokoliv, co chtějí, a to skutečně od ručně psaných textů až po staré kytary a bicí. Pledge Music tak poskytuje platformu pro lidi, která ve výsledku vytváří oboustrannou ‚charitu‘. Nám pomáhá financovat výrobu a distribuci CD, fanoušci mohou získat zajímavé předměty úzce svázané s kapelou, kterou mají rádi“. Madina Lake mají dokonce rezervovaná soukromá akustická vystoupení v domech fanoušků, převážně ve Velké Británii. Tento projekt, který už nějaký ten rok funguje, skupině pomohl získat dostatek peněz na to, aby fyzicky distribuovali přes 2.000 kopií jejich EP.

Lovedrug s Pledge také nedávno získali pozitivní zkušenosti. Pro kapelu byla tato platforma výhodným řešení vzhledem k tomu, že hoši nebyli dosud žádné nahrávací společnosti upsáni. „Rozhodli jsme se na začátku, že chceme, aby fanoušci sehráli podstatnou roli v procesu výroby nahrávky,“ říká frontman Michael Shepard. „Byli jsme bez nahrávací společnosti, koukali se po zkušebně a viděli jen sami sebe. Nebyl tu nikdo kromě fanoušků a nás čtyř. Měli jsme představu „Co kdybychom mohli nějakým způsobem fanouškům ukázat dema, získat jejich názory a pak vybrat nejlepší skladby na desku?“ Měli jsme na skladby spoustu nápadů, ale neměli jsme ponětí, co je skutečně dobré a co ne. A tak jsme na svět přivedli myšlenku uvolnit sérii EP, kde bychom se mohli muzikantsky vypsat. Šedesát skladeb a tři EP, fungovalo to.“

S úpadkem zastaralého konceptu nahrávacích studií začíná mnoho hudebníků vidět, že tohle je způsob jak korigovat svou kariéru. Juliet Simms z Automatic Loveletter, kteří fungují pod křídly společnosti Sony BMG, nedávno uvedla na svém twitter profilu: „Nahráváme akustické EP. Máte něco konkrétního, co na něm chcete slyšet?“ Simms říká, že toto pátrání není jen ze zvědavosti, opravdu má totiž zájem o názor fanoušků. “Můžu upřímně říct, že nyní nahráváme píseň, kterou bychom bez našich fanoušků neměli,“ říká. Být umělcem totiž znamená nechat se být fanoušky ochutnán, dotknut, souzen, milován, nenáviděn, kritizován a obdivován. I takový bývalý frontman Fall Out Boy Patrick Stump, jehož sólový debut vyjde koncem tohoto roku, v poslední době nabídl fanouškům příležitost k hlasování, jakou verzi písně by měl dát na album.

Ale nehrozí nebezpečí se vším tímto přístupem k fanouškům, že umělec ztratí rovnováhu mezi uměním a potřebou uspokojit „zákazníky“? Pokud vaši fanoušci, kteří pravděpodobně investují do hudby nějaký ten peníz navíc, doslova financují vaší kariéru, je logické předpokládat, že budou požadovat tu největší kvalitu. Obvykle když se kapela upíše major labelu, musí dostát standardu takové společnosti. Zde jsou však fanoušci v pozici vedení labelu.

Kickstarter – skutečná výzva

Kickstarter představuje internetový web-projekt podobný Pledge Music, který začíná používat stále nejen více a více kapel, ale i filmařů, spisovatelů a fotografů. Poté, co kytarista/zpěvák Johnny Franck odešel z formace Attack Attack!, upsal se firmě Kickstarter s cílem získat 4,500 dolarů pro jeho novou kapelu The March Ahead k nahrání debutové desky. Pokud jim peníze nepomohou desku do určité doby nahrát, vrací se zpět fanouškům. “Pro fanoušky to musí být opravdu úžasný zážitek, aby dopomohli Ahead zvednout se ze země,“ říká Franck. “Bez nich bychom nebyli schopni to dokázat.“

Podobně se Leone z Madina Lake domnívá, že slib vytvořit „The Dresden Codex“ byl velmi důležitý krok pro kapelu, zejména když se fanoušci semkli kolem jeho bratra Matthewa (baskytara), který se zotavuje z brutálního útoku z loňského roku. “Nejlepší věc na celém konceptu je to, že kapely mají možnost se vyvinout ve zcela nové, unikátní a silnější formace, které by jiným způsobem nevznikly,“ říká Leone. „Doporučil bych to naprosto každému. Funguje to.“

Nové firemní modely jako je Crowdbands, Pledge Music či Kickstarter mohou vytvořit novou definici toho, co nahrávací společnosti může představovat. Celý koncept není úplně rozšířený – stále visí ve vzduchu, zda více kapel jako jsou The Donnas bude volit kontrakt s firmami tohoto typu. Každopádně je pro umělce důležité si uvědomit, že lidé nebudou jen tak poslouchat vaší hudbu – je třeba si své fanoušky kultivovat a „vychovávat“ si je.

Článek je překladem materiálu z magazínu Alternative Press.

Související články
Komentáře