Strike Anywhere si povyrazili ve Vídni

Hned poté, co Strike Anywhere ohlásili návrat na starý kontinent, bylo jasné, že jejich vídeňská zastávka v kultovním komplexu Arena nemůže zůstat bez povšimnutí. Tohle místo má opravdu zvláštní kouzlo a naštěstí i koncerty samotné mívají výbornou atmosféru.

Poslední návštěva Strike Anywhere společně s kolegy The Loved Ones se odehrávala ve velké hale, která má kapacitu něco málo kolem 1000 lidí, a tak se hned po klasické prohlídce u vstupu šlo prověřit, jak vypadá její menší verze, do níž byl nynější koncert přesunut. Přestože bylo vyprodáno, párty v prostorách s objemem přibližně 250 lidí se naštěstí v „boj o život“ nezměnila.

Jako první se publiku představila pro našince neznámá kapela The Stories z Německa. Šlo vidět, že se určitě nejednalo o nezkušenou bandu, která prostě dostala šanci, ale naopak o velmi chytrý tah. Kapela, jež se hlásí ke vzorům jako jsou kultovní Refused nebo At the Drive-In, jednoznačně zanechala velký dojem. Zněla jako chytrý mix Refused a The International Noise Conspiracy se špetkou Beatsteaks, což je docela šílená, avšak nanejvýše zábavná kombinace. I když dav jen nevěřícně sledoval, co se na pódiu odehrává, každou skladbu ocenil nadšeným potleskem.

Strike Anywhere doprovází na celém evropském turné známá akvizice vydavatelství Fat Wreck Chords, a to Dead to Me. Na živo jim to neskutečně šlape, a když se přidá opravdu sympatické vystupování, včetně nekonečného vtipkování na vlastní účet, nedá se odolat. Faktem je, že starší věci na živo fungovaly určitě lépe než novinky z poslední desky „African Elephants“. Při některých písničkách dokonce přišel kapelu na vokály doprovodit Mark Miller ze Strike Anywhere. Čas se ovšem nezadržitelně chýlil k jedenácté večerní, což naznačovalo jen jediné – příchod Strike Anywhere.

Hned po nástupu kapely bylo zřejmé, že zpěvák Thomas Barnett není ve své kůži, což se i po koncertě potvrdilo z výpovědi kytaristy Matta Smithe. Ten se nikterak netajil, že Thomas na tom není po fyzické stránce nejlépe, ale naštěstí to nebylo nějak markantně znát na výkonu a Thomas tradičně už od příchodu naplnil sál svou typicky pozitivní energií. Strike Anywhere přijeli představit nové album s názvem „Iron Front“, které se vrátilo v dobrém slova smyslu ke kořenům jejich první nahrávky, což většina fanoušků s nadšením uvítala. Z nové desky zazněly hitovky jako The Crossing, I‘m Your Opposite Number, Invisible Colony a Summerpunx, ale nezapomnělo se ani na klasické songy jako Infrared, Instinct, Chalkline a další. Od první skladby se v předních řadách rozpoutalo peklo a první „stagediveři“ na sebe nenechali dlouho čekat. Troufám si tvrdit, že Strike Anywhere jsou jednou z kapel, které zní na živo minimálně stejně dobře jako z desky.

Zhruba po pětatřiceti minutách se skupina odebrala z pódia, aby se po chvíli opravdu hlasitého dovolávání ze strany publika vrátila a přidala dvě skladby v podobě již zmíněné Invisible Colony a jejího největšího hitu Sunset on the 32nd Street. Při první jmenované písni se rozpoutal solidní circle pit, ve kterém se zjevil i zpěvák spřátelené rakouské party Rentokill. Když utichly poslední tóny, myslím, že nikdo z přihlížejících určitě nebyl zklamán, ba naopak. V prospěch tohoto názoru svědčil i obrovský zájem o merchandise. Nezbývá než konstatovat, že kdo se rozhodl oželet jejich koncert, může opravdu litovat. Zároveň je třeba dodat, že se Strike Anywhere už v dubnu do Evropy vrátí společně s Pennywise a A Wilhelm Scream, což slibuje opravdu velký zážitek.

Strike Anywhere, Dead to Me, The Stories – Vídeň, Arena, 16. 12. 2009