Tipy za rok 12 pro ine
Petr Janoch: NOFX – Self-Entitled
Ne, aktuální deska NOFX rozhodně není nejlepší nahrávkou roku 2012, jen blázen nebo naiva by takto označil cokoliv od NOFX. Ale o tom tito pánové fakt nejsou. Kupodivu, deska „Self-Entitled“ se v mých přehrávačích usadila asi nejdéle, proto volím jako desku roku právě ji. V době, kdy elektronika je úplně všude, je občas dobrý si vzpomenout na punk-rockový základy. Kytara, basa, bicí, k tomu pořádný kopec legrace a chytlavých tónů, půl hodinky a je vymalováno. Žádný velký umění to není, přesto dokáží NOFX nenudit. Pro mě překvapení roku a palec nahoru.
Filip „Floček“ Nekola: Enter Shikari – A Flash Flood of Colour
Není nic co by mě za posledních několik let bavilo tak moc jako britští Enter Shikari. V srpnu 2007 mě nadchla jejich show na německém Highfieldu, na jaře 2009 druhé album „Common Dreads“ a na začátku letošního roku mě do hudebního tranzu poslala třetí deska „A Flash Flood of Colour“, která se už teď stala jedním z mých nejoblíbenějších alb vůbec. Totální zvuk, netradiční rytmy, michání stylů, energie, talent a v neposlední řadě názory kapely vytvářejí dokonalou kombinaci všeho, co jsem si na moderní desce mohl přát. Jednoznačná volba, nic lepšího rok 2012 v mých uších nenabídl.
Jesse Underdog: The All-American Rejects – Kids in the Street
Mezi alba, které se u mě letos vyjímaly, patří jistě čtvrté studiové od Rejects. Extrémně chytlavé melodie a alternativně popový sound kontrují pro rádiovou kulturu nezvyklé a často složité kompozice, propracované aranže vystupují na úroveň plnohodnotných linek a celou deskou prorůstá dozvuk deprese předcházející jejímu vzniku. Jakmile si dáte tu práci a do „Kids in the Street“ proniknete, album se vám odmění krásným a dlouhodobým vztahem. A jako bonus (a to doslova, jelikož se tady bavíme o deluxe edici desky) „Kids in the Street“ obsahuje jednu z nejskvostnějších skladeb roku 2012 Drown Next to Me.
Kompletní recenze zde: http://www.ipunk.cz/the-all-american-rejects-kids-in-the-street/2012/05/
Vašek Janeček: Apple Shampoo – Seriously Cool
2 kamarádi se na střední rozhodnou, že si spolu zahrají pár písniček od oblíbené kapely. Po určité době se rozhodnou, že i založí kapelu a nahrají album. Určitě jste podobný scénář už několikrát četli a výsledky takových mladých kapel jsou většinou tragické. Tentokrát tomu tak ale není. Teenageři z Manchesteru Apple Shampoo na svém debutovém albu Seriously Cool předvádí nápaditý, zvukově vyvážený a svěží moderní pop punk. Ano je hodně měkký, dětinský a rozhodně není dokonalý, ale co byste chtěli od 2 kluků, kteří nemají ani bubeníka ani producenta? I bez nich dokázali to co většina kapel nedokáže za celou dobu své existence. A to zaujmout.
Petr K: River Jumpers – Chapters
Bavilo mě letos spoustu desek, některé více, některé méně. Překvapivě ale vyhrála ta, jejíž booklet je nejošklivější, má nejchudší produkci, kapelu samotnou moc lidí ani nezná a rozhodně nebude vévodit každoročním žebříčkům. Proč mě ale zaujala natolik, že v přehrávači jsem právě tuto s radostí točil nejvíce? Přímočarost, dravost, zdravá nasranost, skvělé refrény – tohle vše by měla poctivá punkrocková deska mít, a tady si to užijete do sytosti a zadarmo. Věřím, že o téhle partě z anglického Brightonu ještě uslyšíme.