„Unikáme ze všedního světa,“ říkají o sobě Esazlesa

Redakce, 23.5.2011, 5:23

esazlesa-band-2011.jpgČtyřčlenná chebská parta s podivným názvem Esazlesa brázdí nejen tuzemské kluby už téměř dva roky. Za tu dobu stihla svépomocně vydat tři nahrávky nebo se podívat na turné po Pobaltí. Nejen na tato témata došlo v rámci rozhovoru s kompletní sestavou kapely, která v současné době plánuje další spoustu zajímavých věcí.

Věnujete se hudebnímu žánru, který vám nezaručí plné stadiony ani živobytí, co je tím vaším hlavním hnacím motorem?
Honza: Esazlesa vnímám jako svou seberealizaci a odraz nás samých. Zažíváme společné chvíle, které naše životy nesmírně obohacují a pro mě konkrétně jsou esazlesa životní náplní, což je asi ten největší motor, který mohu mít.

Ondra: Myslím, že Honza to řekl celkem přesně. Mít plné stadiony není rozhodně naší motivací. Hrajeme v první řadě kvůli sobě, hrajeme to, co se nám líbí, a v tu chvíli opravdu nebereme ohledy na to, jak k tomu budou přistupovat ostatní. A k těm koncertům. Za sebe mohu říci, že o stadiony zas tak moc nestojím. Zažil jsem mnoho koncertů na velkých scénách a mnoho velkých festivalů. Čím jsem starší, tím více jsou mi sympatické malé kluby bez pódií, kde není mezi kapelou a publikem žádná propast. Když jsi dva metry nad lidmi a mezi tebou a nimi je tří metrové nic, pak zátarasy a ještě ochranka… je to pro mne, jako bych hrál sám v prázdnu, i když za těmi zátarasy může být tisícehlavý dav. Atmosféru malého klubu, kde je stovka lidí, kteří padaj při pařbě do bicích a na tebe padá jejich pot… Tomu se máloco vyrovná.

Bouše: Pro mě je hlavním hnacím motorem únik od všedního šedého světa…

Texty máte v češtině, za čímž nejspíše stojí potřeba sdělit svou hudbou něco hlubšího. Byli jste si vždy jisti touto volbou nebo občas koketuje s angličtinářskými myšlenkami?
Honza: Vždy jsme věděli, že chceme zpívat v češtině. Nemáme nic proti anglickým textům, ovšem pro česky zpíváné písně máme slabost. Hlavním důvodem je fakt, že když se s někým hádáš, řešíš jakýkoliv problém, nebo si jen tak povídáš, je pro nás přirozené mluvit a přemýšlet česky. Nelíbí se mi proces psaní textů způsobem, že máš něco v hlavě a pak hodiny trávíš tím, jak to přepsat do angličtiny. Je to zbytečné…

Ondra: …a umělé.

Texty si děláte sami, dokázali byste si představit, že by je psala třetí osoba postavená mimo kapelu, jak se stává u některých rockových skupin obvyklé?
Honza: S tím bychom měli rozhodně problém. Fungujeme jako malá rodina a zpíváme o našich reálných zážitcích, pocitech či místech, které společně sdílíme. Texty si chceme psát rozhodně sami.

Zdeněk: Každopádně občas se stane, že si vypůjčíme nějakou větu nebo frázi, která je nám vlastní a má pro nás nějaký hlubší význam. Například: „To, jaký žijem životy, je jedna věc. Většinou se s tím nedá nic dělat, ale hlavní je, abysme zůstali v kontaktu.“ Toto je text, který pochází z filmu: „Příběhy obyčejného šílenství“.

Hlásíte se k emo-coreu počátku 90. let. Jak byste neznalým objasnili, v čem spatřujete ten hlavní rozdíl oproti oněm moderním trendům?
Honza: Nejsme žádní “emaři”, hrajem pouze hudbu, která se nejlépe škatulkuje s různými kombinacemi se slovem emo. Staré oldschool kapely máme moc rádi. Téma „emo a vše kolem něj“ bylo probráno milionkrát, nemyslím si, že má smysl se znovu zaobírat rozdíly mezi módním trendem a undergroundem.

Zdeněk: Tu dobu jsem nezažil a nevím o čem přesně emo-core v 90. letech byl. Mám rád spousty kapel z té doby, ale jediné, co si od nich mohu vzít, je muzika. Nevím, co se myslí moderním trendem. Dnes už emo-core 90. let není a nejhezčí na muzice jsou ty neobjasněné chvíle, protože jedině posluchač sám si musí udělat svůj názor. Heart is a core.

Své hudební výtvory vydáváte požitkářsky na vinylu, co vás k tomuto vede? Je o tento produkt dostatečný zájem mezi fanoušky?
Honza: Jsme fanoušci vinylu. Je to osobní. Vinyl je osobní. Vinyl jsme chtěli vždycky, neřešili jsme, jestli se to prodá nebo ne. Mně šlo o to mít ten svůj doma na polici. A až jednou budu starej, tak si dám kafe, dýmku a pustím si ho. A jestli je dostatečný zájem? Samozřejmě, že nám lidi netrhají ruce, ale s prodejem jsme spokojení, v tomto momentě doprodáváme „Vyhlídky a konce“.

Zdeněk: Nemám rád práci a zvyklosti. Dnešní společnost je upjatá na svém výdělku a mazaná jako starý lišák. Nemáte téměř možnost se od onoho zaběhnutého řádu odtrhnout. Proto mi vinyl přijde proti, ačkoliv teď probíhá jeho návrat. Proč nevydává na vinylu dnešní Superstar (doufám, že nevydává)? I když jsem skoro bez peněz, tak si koupím starý vinyl, který mi bude praskat v pokoji za letního večera a já si budu říkat, že nikdo mi nebude vyšlapávat moje cesty. Skladby na nahrávkách „Vyhlídky a konce“ a „Chtěl bych vidět svět dětskýma očima“ jsou naše a nepotřebovaly jsme k nim rady ani nic jiného. Chtěli jsme to takhle, a tak jsme to udělali. Jsem rád za veškeré pozitivní ohlasy a věřím, že ten, kdo si desku koupí, to neudělá jen kvůli tomu, že si někde přečetl, že vinyl je dneska in. Sakrblé…esazlesa-band-2011-2.jpg

Nedávno jste vydali split album s kapelou Depakine Chrono, proč jste si vybrali zrovna tuto kapelu jako partnera? Čím by mohli být Depakine Chrono zajímaví pro naše čtenáře?
Ondra: Depakine Chrono jsou kamarádi, takže první důvod, proč právě oni, je ten lidský. Druhá věc je ta, že Cikál, bubeník z Depakine Chrono, se velmi aktivně podílí na chodu Noise Assault Agency Budweis, což je seskupení lidí, kteří organizují v Českých Budějovicích a okolí koncerty a poslední dobou i vydávají hudbu. Nám v mnoha věcech pomohli. Hráli jsme společně mnoho koncertů, a ačkoliv hrajeme něco stylově zcela jiného, mám z toho pocit, že se ty dvě kapely dobře doplňují a že to tak nějak dohromady funguje. Podobně jako třeba se Synergy, kteří hrají také coby instrumentální duo kytara a bicí.

Honza: Jsou to přátelé a starý punkáči a nihilové. A zajímavý rozhodně jsou.

Zdeněk: Pro normální čtenáře nebudou zajímavý

Ondra: Budou zajímavý pro zajímavý čtenáře!

Máte v nejbližší době v plánu vydávat také plnohodnotné album?
Bouše: Samozřejmě, že máme. Na nových skladbách usilovně pracujeme a plánujeme je vydat na dvanáctipalci. Máme teď rozděláno pět nových skladeb a mnoho dalších nápadů. S albem však nikam nespěcháme, se vším si chceme dostatečně pohrát.

Objevily se nějaké náznaky, že byste rádi nahráli také akustické skladby. Co vás k tomu vede, jak se to bude kloubit s vaší dosavadní typickou tvorbou?
Honza: Kytarista Zdenda měl vždy své domácí projekty s různou tvrbou (elektronická hudba i pouze akustický folk), já si čas od času skládám pro svůj klávesovej projekt. Společně na zkouškách jsme občas hráli tyto věci a měly pro nás novou, krásnou atmosféru. Proto máme v plánu na dlouhohrající desku umístit i něco z těchto skladeb. Do budoucna se určitě nebudeme bránit experimentům. Je to příjemné zpestření. Občas zabrousíme i do rybníčku noise či elektroniky. Jen je otázka, jak výrazně se tyto prvky projeví v naší nové tvorbě.

Zdeněk: Pro mě je asi nejdůležitější, když hudba vyvolává určité pocity. Poslouchám různé hudební žánry. Neznámé interprety, kteří nahrávají doma v kuchyni. Také rád chodím do přírody s kytarou. Určitě bych chtěl některé věci zrealizovat. Každopádně nechceme zasáhnout do nahrávky nějakým šíleným způsobem.

Už za sebou máte zahraniční turné, další se chystá, jaké to je hrát v zahraničí, aniž byste měli nějakou fanouškovskou základnu?
Ondra: Pokud narážíš na Pobaltské turné, tak to nebyla první zkušenost s tím, že jsme hráli mimo Českou republiku, ale rozhodně to byla asi zkušenost největší. V současné době se chystá turné po západní Evropě, máme i nějaké nabídky z Ruska, Ukrajiny, Slovinska, Polska, tak uvidíme, jak se to vyvrbí. Když jsme jeli v únoru turné po Pobaltí, neměl jsem ten pocit, že by nás lidí neznali. Mnozí přesně věděli na jakou kapelu jdou, věděli jak se jmenují skladby, věděli i jaké máme vinyly, CD, trička a ostatní merchandise.

Honza: Výlety kamkoliv a za jakýchkoliv okolností jsou neskutečně obohacující zážitek.

Zdeněk: Nedá se to s ničím srovnat. Chtěl bych mít tu možnost být na turné stále.

Samozřejmě není prostor na nějaké obsáhlé povídání o turné, ale určitě máte nějaký zážitek, zkušenost, o který byste se rádi podělili…
Ondra: Zážitků bylo hrozně moc. Hráli jsme po squotech, spali v místech, kde bylo i pod nulou, sužovali nás nemoci, zloději a další peripetie. Poctivě jsme na turné psali deník, jehož první díl teď vyšel v časopise FULLMOON, druhý díl bude v květnovém čísle a za pár týdnů ho s nějakými úpravami snad zveřejníme i na Bandzone a MySpace profilu, včetně fotek a videí.

Honza: Turné bylo skvělé, s Five Seconds To Leave jsme si padli do noty, takže už teď se hrozně těším, až se znovu někde setkáme. Ale také nás doprovázelo plno nepříjemných situací, takže já osobně jsem tour vnímal jako lehce destruktivní zážitek. Nemocnice, rozchod, několikrát rozbité auto, čekání v mrazu, před kterým nebylo úniku, vykradené auto, atd. Ale i tak, jel bych hned znovu.

Zdeněk: Hráli jste někdy metro?

Ondra: Metro vlastně nebylo z Pobaltí, týden po Pobaltí jsme jeli turné po Slovensku s RAVELIN7. Po koncertě v Čadci jsme spali na jedné horské chatce a trochu to přehnali (někteří) s pitím. Ráno bylo nablito i na střeše chatky, navíc všichni měli nahnědlý ukazováček, který podivně páchl … hrálo se Metro! Víc nekomentuji (smích)

Členové kapely Esazlesa působí také v dalších hudebních formacích, pro naše čtenáře bude asi nejznámější This Night Draws the End, mohli byste své další hudební počínání mimo Esazlesa nějak přiblížit?
Honza: Jen Ondřej má další kapely. Ostatní členové esazlesa jsou věrní (smích).

Ondra: Ehm, ano já jsem byl vždy nevěrník a nevydržím s jednou… Myslím, že trochu větším jménem než plzeňský metal-core This Night Draws The End jsou kolínští Despise, kteří mají za sebou mnoho evropských turné a koncertů s “velkými” kapelami z Ameriky, ale Despsie… To je technický death-metal, takže to asi nebudeš znát…

Jaké jsou tedy vaše nejbližší plány s projektem Esazlesa, jaká je jeho budoucnost?
Honza: Plánů je mnoho, ale ty nejbližší jsou představit se koncertně s novými písněmi, co nejvíc hrát v zahraničí i doma a vydat co nejdříve další desku.

Zdeněk: Nesmím se zítra opít a zfetovat a musim se dostavit na zkoušku. (smích)

Bouše: Esazlesa nejsou projekt. Je to rodina, o kterou se budeme starat, jak nejlíp umíme.

Kdybyste měli v jedné větě shrnout, co by si posluchač měl odnést z vaší hudby, jak by tato věta zněla?
Bouše: Budeme rádi, když posluchač při poslechu doma nebo na koncertu zažije něco opravdového. To je ta jedna věta.

Ondra: S tím souhlasím. Dnešní hudební scéna je plná podivných umělohmotných seskupení, kterým na pódiu nelze věřit ani nos mezi očima…

Zdeněk: 10“ „Vyhlídky a konce“ a 7“ „Chtěl bych vidět svět dětskýma očima“ vše dohromady za 250,- Kč a placky zdarma.

Související články
Komentáře